Léto Božie tisíc dvě stě padesát a sedm toho měsíce zářije, když sě z Prus vrátil Přemysl a chvíli v Rakúsiech přebyl, potom do Čech přijel. Zatiem pak Kunrád arcibiskup kolínský přijel byl k králi, některé věci s ním o ciesařství rozmlúvaje velmi plně, od něhožto ctně jsa uctěn, domóv sě vrátil. Mezitiem král bez rady starších pánóv některé mládence nesmyslné pojem z sebú vtrhl do Bavor, a když právě až do Lanzhuta všecko byl poplenil a zkazil, chtě sě pak vrátiti přes jeden most dřěvený z prostného dřievie učiněný na jinú stranu, když jel z svými, most sě ihned zlámal, mnoho sě jich ztopilo. Když pak ještě s oné strany s vozy a stany ostali, byli jedni raněni a druzí zjímáni a třetí pak zbiti. A Přemysl s nemnohem s některými utekl a druzí semo tamo rozpršeli sě byli. A jedni sě do Melndorsa vzdvihli, jež bavořský vévoda oblehl, nikam jim nedada, jedno tak je chce svobodný učiniti, ač mezi ním a Přemyslem smlúva dobrotiva stala by sě, ježto stala sě jest a oni svobodni byli eccizojazyčný text.
Jan pražský biskup čtyřiadvacátý
Léto Božie tisíc dvě stě padesát a osm Mikuláš pražský biskup umřel toho měsíce února, na jehož miesto Jan skolastik pražský biskup čtvrtý mezidcietma vstúpil jest. Téhož léta Přemysl pány tyto z Vajdy a z Plavna a z Geravy svému panování mocně podrobil.
{Bramburská}textový orientátor
Toho léta Jan a Ota markrabie bramburské země své mezi sě rozdělili přěd Jindřichem biskupem Kulienským zákona svatého Dominika a přěd jinými duchovními pod tú smlúvú, který by diel horší byl, aby tiem zbožím zuostalým roven onomu činěn byl, jakž jest i srovnáno. Ale že Jan s těmi rytieři viece mieváše nežli Ota, hrad z dědinami, jemuž Lubišany dějiechu, s tiem hradem řečeným Delvensleven s hrabstvím, ješto kúpili od hilberštadenského, jest k tomu přičiněno.
