hrobu Otakarova k Mikulášovi vévodě opavskému synu královu jimi cestú vzdvihla sě.
O tom, kterak bez krále země česká mnohé nehody trpěla od rozličných cizozemcóv
{Pražský kostel vybit}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě osmdesát a jedno Ota brambuřský markrabie poručník královice mladého poslav své sluhy do Prahy pražský kostel, v němž i jiní lidé své zbožie snosili biechu u válku u zákřistí dřvi vybiti kázal a u skříňi také zbožie to vybrati kázal odtavad preč. To když sě tak stalo, potom ten jistý markrabie viděl jest, že země skrzě jinozemce den ode dne kazí sě, svolav zemeny pod šíjí učinil toto ustavenie obecné, aby nižádný Němec v zemi neostával, ale všickni ven vybrali sě. To když sě tak stalo, přěstal lúpež.
{Biskupu pražskému poručena země}textový orientátor
V tom jistém sněmu s povolením všech zemanóv Tobiášovi biskupu pražskému a Teobaldovi sudiemu zemskému zpravovánie země poručili, jenžto jako muži múdří všecky zlosyny z země ven vypleli a pokoj učinili. Takž pak lidé teprov orati a svých po cestách potřeb činiti jeli sú sě. Jěda z země markrabě ten jistý slíbil Tobiášovi i jiným zemanóm na určený čas již vrátiti královice, jehož, když ten čas přišel, nic jest neučinil, ale dlúhý čas potom ještě jeho v své moci držal.
{Suchota velmi veliká v zemi, potom mor}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě osmdesát a dvě pro ty války a pro ty ukrutenstvie, ješto Němci činili zemi, dědina mnohé časy ješto nebyla orána pro ty rozličné nehody, jež sě dějiechu, drahota a hlad a drahota velmi veliká byla, takže mnohé mateří milosti té mateřské zapomněvše nad syny děti své zbily a je jedly a takž pak potom mor velmi veliký vznikl byl.
{Divná duha a hvězda na měsíci}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě osmdesát a tři toho měsíce ledna duha velmi krásná všecko město pražské obklíčivši zevila sě, proněžto řekli někteří, že to zčastné znamenie jest, neb jakžto duha búři stavuje, takéž Buoh všemohúcí, jenž
