léto třětí den přěd svatým Tomú když Břecislav uvečer rozuměl jako slovo, jedieše blízko u Stebna, od jednoho lovce jménem od Lorka, jenž jest naveden a najat od Božejě a od Mutiny od těch mrzkých a od ohavných mordéřóv Vřšovských, byl špehován a poražen, kteréžto Vršovčany předtiem dřéve byl z země vyhnal, hamišně byl jest raněn. Kterýžto Lorek po tom nešlechetném skutku chtě preč utéci i padl jest na jednu jámu a tak pak nalezli jej lidé, jedva hlavy neskloniv. I byl jest dóstojnú smrtí, jakž na něho slušalo, zahuben nešlechetník. Břecislav pro tu jistú ránu byl velmi obtiežěn bolestí, a tak spósobiv duši své králevství a zemské rozličné věci zjednav, třětí jest den umřel a u pražském kostele pohrabán.
O povýšení Bořivojově bratra Břecislavově, druhorozeném synu Vratislavově, a o jeho přieběziech
Bořivoj druhorozený syn Břecislavóv vzvěděv bratra svého mrtva jsúce, bral sě jest do Čech a tu jest od biskupa pražského, od hrabí, od pánóv i od jiných šlechticóv i od zemanóv všie země ten den Božieho narozenie poctivě jest přijat a na stolici bratra svého posazen.
Léto Božie tisíc sto prvé tento jistý Bořivoj Oldřichovi a Lipoltovi synóm Kunrádovým, jenž jest byl starý syn krále Vratislavóv, města, kteráž jim byl Břecislav byl otjal, zasě jim jest navrátil. Toho jistého také času Vršovčené, to ohavné pokolenie z Polsky, tam lotrovavše do Čech sú sě vrátili, jimžto Bořivoj města jich navrátil Žac, Mýto a Litoměřice, a to jest učinil ne z žádosti srdečnie, ale pro potřebie toho času, točíš potřebie bylo, aby toho učinil pro některú přítěž jemu potřěbnú. Neb múdří řiekají: „Když vlky chceš zlapati, dajž jim mrchu najprvé sapati. A když mnohokrát bez přiekazy budú žráti, hyběš, ano kóži dolóv dáti.“ Oldřich tento jistý syn Kunrádóv, jakž již povědieno, o smrti Břecislavově strýcově
