nechtěl, ale město jménem Dračov povstaviv na břěhu té vodě, ješto Ohře slove, podlé vsi řečené Postoloprty, tu kdež nynie jest klášter svaté Mařie, to jisté dietě jednomu jménem Durynkovi, ješto jest z Srb rodem byl, a chovati a zpravovati poručil jest. Tehdy ten jistý Durynk za otce jeho Vlastislavova zdravě choval jeho. Potom pak Durynk ten jistý mně, by na tom vévodě Neklanovi vděčnú službu učinil, to dietě sobě poručené vedl na tu vodu na Ohři, jenž toho času zamrzlá bieše a čistým ledem sě popala. A když k miestu své vóli podobnému přijide, řekl jest dietěti takto: „Paniče, patři pod tento led, kterak pod nim rybiček mnoho jest.“ Dietě když sě skloni a patřiti počě, sekyrú, ježto pod pláštěm tajně nesieše, jeho zabil a jeho hlavu dolóv srúbiv v čistú rúchu obinuv i donesl kniežeti svému, řka jemu: „Tě samého i tvé také i bezpečni jsem chtěl učiniti, aby dietě mně poručené k létóm nepřijda a na otcovu smrt zpomana snadně mstilo sě. Aj toť hlavu jeho přěd tě přinesl jsem, odplaty za to žádaje.“ Knieže pak Neklan z svými pány za stolem sedě, toho času když tak hrozný účinek uslyše a hlavu syna Vlastislavova opatři, lekl sě velmi. A tak se pány toho jistého Durynka smrti hodná jsúce přisudil jest i řekl k němu takto: „Pro ten skutek tvój tak nelepý toto tobě buď za odplatu: nebo sobě z veliké skály slom hlavu dolóv, nebo sě na dřěvě oběs, nebo tvým vlastním mečem sám sě zabí.“ Kterýžto Durynk súd kniežete svého uslyšav, ihned zúfav na olši sě oběsil jest, kterážto olš doněvadž nebyla srubena, suchá ostala, pro tu příhodu Durynkova Olše jest slúla. A takž pak kniežectvie Vlastislavovo i pokolenie jeho ohavné dokonánie vzalo.
O přieběziech českých kniežat a o křtu prvého kniežete v Čechách a o Svatoplukovi králi moravským
Když pak vévoda Neklan dni své přěbyl
