neb v slovanském i v českém jazyku děvečky slovú děvice. A protož ten hrad od děvic nebo od děveček nazván jest svým jménem Děvín.
Toho také času ty jisté děvky tak velmi silné biechu, že velikém počtem nad mužie vynikáchu, takž jakž mužie jich množství a jich moci ani potkáním na poli, ani nikakž jinak ovšem odolati sú nemohli.
O boji, ješto dievky s mužmi braly
Když ta jistá Vlasta ten jistý hrad Děvín udělala a z svými pannami naň sě vzebrala a jej oděním i dobrými štíty mezi lučištěmi i jinými věcmi brannými špižovala, tehdy ihned zemané z svým rytieřstvem brali jsú sě přěd knieže Přemysla na Vyšehrad řkúce jemu: „I proč těchto žen panovánie nad sebú trpíme? Umyslili sme zajisté neb na pole bojem s nimi sě sníti, nebo silnú mocí valně hrad jich oblehnúti.“ Jimžto Přemysl, jenž duch proročný v sobě jmějieše, to pověděv vecě: „Odbuď to ode mne, bych já s vámi jel, nebo vy všickni přěmoženi budete a já z svým pokolením, kdybych s vámi v tom boji byl, také bych zahynul.“ Tehdy zemané neobrátivše sě na tu řeč, jenžto knieže Přěmysl mluvil, se vším svým vojskem i se vší svú mocí proti dievkám proti tomu hradu Děvínu neopatrně a nemúdřě brali jsú sě byli. To když Vlasta vévodice a kněžna těch panen opatří, k svým pannám směle a udatně mluvila jest a řkúci takto: „Ej, moji milé tovařišky, viem to, že amazonské tak řečené ženy proti Cyrovi a Alexandrovi vítězný boj povzdvihly jsú byly, proněžto stalo sě jest, že v králevství panny a ženy nad mužmi vítěznými skutky nebyly sě zpáčily, to panovánie nikdyž ženám bylo by dáno. Protož vezmúce dobrú mysl
