a o zpravování a o umučenie svatého Václava
Potom pak přemrzká zlostnice ta jistá Drahomíra hněvajíc sě, rydala sě jest na věrné Krále nebeského křesťánky. Ale syn pak jejie prvorozený svatý Václav naučenie a viery křesťanské potvrzenie babky své svaté Lidmily silně jest držal, křesťánky, ješto sě rozprchli biechu, vhromadu svolávaje a jim všem skutky milosrdné ukazuje, múky a vína ke mši svaté svýma rukama a svým úsilím vlastním dobýváše, mlátě pšenici a hrozny vinné vydavuje rukama svýma i obětováše, aby čest a chvála Bohu rozšířena byla. Nesl jest také na svú ramenú svatú vdovičkám, sirotkóm i jiným nedostatečným drva a jinú potřebu času nočného. Potom pak v tom času jistém vévoda kúřimský vida pokoru svatého toho muže, vzhrzal ji jest a povrhl zasě zemi jeho a vévodstvie, jal sě jest nátiskóv činiti a ji hubiti tak. A že jako připuzen jsa svatý Václav zástup lidí sebrav lid svój chtě obrániti pevně na poli utkal jest jeho. Jímžto vévoda kúřimský i s jeho zástupem vzhrzel jest, a tak potkav jeho vzkázal jemu, boj s ním chtě vzieti. Jemužto svatý Václav poslal jest posly a řka takto: „Když žádáš vévodstvie mé jmieti, proč by tito zbiti byli u boji, nad nimižto ty panovati žádáš? Jať nežádám nad tvými krve proliti, ale když žádáš sě mnú jmieti boj, přemóžeš-li mě samého jediného, a tak nad těmito nade všemi nad mými panovati budeš. Pakli já tě přebojuji svým životem, nechať také všickni tvoji panstvie mému poddáni budú.“ Vévoda kúřimský velmi vesele pod tú jistú zámluvú smluvil s ním sám a sám bojovánie, zaručiv toho boje dostánie s obú stranú obojieho vojska. Toť již nadál sě, naň hledě a na jeho pokoru, by jemu snadně přišlo jeho přebojovati. Naliť pak Duch svatý silnější byl bojovník, jenž v něm přebýváše. A když již oba s obú stranú
