a já nechtěla a potom až sem do tohoto času u vězení byla nemilostně držána. A tak z toho vězenie k vám sem utekla vašie vieře i vaší pomoci doufajíci.“ A tak všecku příhodu jim rozpravila. To když měštěné uslyšeli, kakžkolivěk lekli sě a smutni byli pro ten jistý svár jich však i pro sirobu této dievky i pro jejie otce, mnoho dobrého jenž jim učinil, v svú obranu mile ji přijeli a slíbili ji ode všie núze obrániti a vší silú po ní státi. To když dievka uslyšala, z toho jim snažně poděkovala. Paní když vzvědiechu, že dievka z vězenie utekla, k ní jsú sě sjeli a o tom, kterak by tohoto Jindřicha vyhnali, radu vzeli. S tiem tak proti němu větčší války nežli dřéve povzdvihli, a tak se všech stran vší mocí překážeti sě jemu jeli. A v tom velilké vojsko lidí zhromáždivše, ku Praze přitrhli a na toho Jindřicha, jenž v Praze bieše, tehdy mocně trhli. Proněžto stalo sě jest takto, že na Hradčanech tu přěd hradem, jenž ještě zdí ani příkopy obehnán nebieše, mezi pány a mezi lidmi toho Jindřicha boj byl veliký, nie, taká tieskeň bieše mezi vojskem, že mnozí i s koňmi i s oděním do přiekopóv padáchu u přědměstie. Naposledy pak páni obdržiechu a těchto mnoho zbili a druhých zjímali a třetí na hrad utekli k svému pánu, jenž na věše sedieše a na tuto na zlú příhodu hledieše. Proněžto tato jistá dievka s pomocí pánskú těžké války tomuto Jindřichovi povzdvihla jest a o jeho z země vypuzenie mnohú mocí i mnohými úmysly myslila jest na každý den.
O tom, kterak král Jan z královú byl oddán, a o jiných mnohých přieběziech v české zemi a jinde mezitiem
Proněžto toho léta páni s túto dievkú Alžbětú snažili sě velmi snažně, aby jeho ven vypudili a s tiem tak jednostajně uradivše sě, syna Jindřichova ciesařova říského sedmého tiem jmenovaného jménem z Litemburka Jana, jenž jediný syn jemu bieše, této dievce umyslili za muže vzieti a za něho ji dáti. Po té jisté radě a po tom úmyslu znamenití páni
