v saský dvór majě zval jest ochotně, kteréžto zvánie Ota přijem a do smlúvy do pokojné i zatvrzené k dvoru jest jel.
{Nevěra kniežat}textový orientátor
A když za tři dni u dvoru byl, takž pak vzem odpuštěnie domóv sě chystal. Ale návodem Vackovým a Bořevojovým jat jest byl a na Vyšehradě u vězenie dán, potom pak na Křivoklat byl jest nesen a tu jednak tři léta vězal. Téhož léta o svatém Václavě Soběslav čtvrtý a mlaší bratr Vladislavóv z Sobislavem vévodú polským s velikým vojském lidí oděných do zemi jsú vtrhli praviece lestně a chytře, by pro zjednánie těch bratróv v zemi vtrhli. A tak s tú lestnú řěčí a s tú ohavnú křivdú až do Labě právě přiběhli jsú sě. To když Vladislavovi povědieno bylo, jich lestný úmysl uznamenav slovóm jich věřiti jest nechtěl. Tehdy oni tomu rozuměvše, že jich chytrost poznána již byla, přěs Labě jsú přijeli. A takž rozličné kúty české země zhrazdivše všudy, kdež sú sě dobrali, plenili jsú. V té chvíli pak Vladislav shromáždiv vojsko lidí proti těm nepřátelóm posadil sě, jakž toho slušalo. A když viděl, že nepřátelé ti jistí k bránění chutně chystáchu sě, napomanul jest svój lid, aby chutně bojovali a svých úmyslóv silně posílili. Takž pak za tú řečí spósobil jest špice neb zástupné potkánie proti nepřátelóm. A když v to pobitie spolu sě sjídechu, s obú stranú bylo jich jest mnoho zbito. Však pak potom Vladislav bratra svého i vévodu polského popudil jest v tom boji. Bedřich syn Božejóv z svým tovařistvem mnoho vítězských skutkóv jest ukázal. Tyto věci dály sú sě léta nahoře povědieno října měsíce.
Léto Božie tisíc sto a jedenácté Svatava králová česká syna svá Vladislava a Soběslava přietelsky jest sjednala. A takž Vladislav bratru svému Soběslavovi z Polsky jeho navrátiv Žatec s tiem podkrajím dal jest.
