Jan evanjelista, uzřevše ti lidé tak zřějmý div, chtěli jeho králem svým učiniti, tak sobě mysléc a řkúc: „Tento nám všem moci bude obiznú potřěbu dáti, když tak malým pokrmem móž množstvie lida nakrmiti.“ To Ježíš, ež o něm myslé, znamenaje, utekl ot nich na jednu horu tak, ež nikte z nich neuznamenal, ani jeho tehda hledajíc mohli nalésti.
A zatiem své apostoly poslal ot sebe přěs Galilejské moře nedaleko odtad, aby, hledali li by, jeho mezi apostoly nenalezli. A sám na hoře ostal, tohoto světa cti běhajě na příklad všemu světu. A na tej hoře tři čésti noci na modlitvách stál a tu ne za sě, ale za své jiné boha Otcě prosil a své apostoly, jakž jest dřieve řečeno, přěs tu částku mořě ot sebe poslal. A když sě tak hospodin na hoře modlil, tehda sě apostolóm vietr na moři protivil a tak veliká búře povstala tak, ež jich lodí mezi mořskými vlnami nebezpečně plýtváše.
Tu znamenaj každý, kakéť jsú byli prácě, ostrachu došli. Najprvé, ež búře veliká byla, druhé, ež bylo v temnéj noci, a třetie, ež sú s sebú svého hospody nejměli. A když bylo na čtvrtú částku noci, šed dolóv Ježíš s hory, chodě na vodách na moři, přiblížil sě k apostolóm. Tu znamenaj jeho velikú práci, an té noci mnoho bděv, bohu Otci mnoho sě modliv, sám s hory v noci po kamení bos pracně sšel. A když sě k apostolóm přiblížil, počechu světí apostolové bojiece sě volati, mniece, by někaký obludný duch byl. Tehda hospodin milostivý, nechtě tomu, by sě déle strachovali, ubezpečil jě utěšeným promluvením a řka: „Jáť sem, nebojte sě!“ A v túž hodinu jako obradovav sě svatý Petr, úfajě do hospodina, kročil z lodie na moře, a dokad byl silné
