že nemóžem pravdě rozuměti, mušíme věrú najprv hledati pravdy. A tak vstanúc, ruku dadúc vodičovi, mušíme projíti vše hubenstvo, v něž sme vpadli, až i smrt také, abychom poznali, kam jsme upadli a odkud nás Bóh opět vyvedl. A najprv řku: Skrze vieru máme vstáti a přijíti ku poznánie pravdy, ješto najprv věřiec, že toto jest tak pravda a toto tak, má nám pravda míla býti. A pak když uzříme a poznáme plnost a pravdu všie pravdy, tehdy netolik nám míla bude, ale ta milost až v nevýpravnú obrátí sě rozkoš. A ktož zde věrú pravú ku pravdě spasitedlné nepřistúpie, nemohú svého vykúpenie vděčni býti. Tak řku: Svého, že mohlo by jich býti, kdyby uvěřiec k tomu milostí a vděčností přistúpili. Ale úfajíc, by viděli, nedadie sě vieře vésti, i padnú těžce, že světlo pravé viery přišlo na svět, a oni viece milovali tmu svého rozumu slepého než světlo viery pravé. A tak Kristus jest mnohým ku padení a mnohým ke vstání, oněch tvrdostí k věření a těchto pochýleniem a obráceniem srdce ku pravdě.
Druhéť miením ukázati, že správně budú u pokutě, ktož nepřijmú viery pravé, a ti zaslúžie cti a chvály, ktož přijmú. Neb jakž koli máme najprvé ku věření Božie milosti darem vnitřní pomoc, ješto jej dává těm, nad kýmž sě ráčí smilovati, však dal jest a uložil znamenie, že muožem po nich poznati, že jest viera křesťanská pravá, a tak utéci před zástřelem věčné smrti. Ale proti těm znameniem zlí mluviec, viery nepřijmúc, správně vpadnú v pokutu. Dobře řku: Znamenie dal; ale neohlásil, neukázal zjevně toho všeho k rozumu, což věřiti máme, ale tak to zjednal, aby pravda viery něco zjevna byla a nětco utajna, aby skrze to, že jest něco rozumu ukázáno pravdy u vieře, v nás byla viera posilněna k těm věcem, ješto jsú skryté, a skrze to, ješto jest skryto něco, aby věře zaslúžil člověk odplaty. Neb jakož die svatý Řehoř,
