Buoh v tvé duši toho!
Jistě, kdyby tě král zemský neb jiný někto znamenitý k svým hodóm pozval, snažil by sě, aby rúchem toho očima sě neneslíbil, ješto jest tě pozval. Takéž sě snaž s pomocí Boží, ať by tvá duše byla rozličných šlechetností ozdobami okrášlena a tak hod Božieho světila narozenie. Neb Pán Kristus uzří li tě tak přípravna k hodu svému, onť sám přijde do tvé duše, nejen aby ji navštievil, ale aby v ní odpočinul a připravil sobě v ní navěky bydlo, jakož jest psáno: A budu v nich bydliti a choditi mezi nimi budu. A opět: Aj, já stojím u vrat a tluka; vstane li kto a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnú. Ó, jak jest to šťastná duše, ješto tak sě s Boží pomocí snaží života svého zpósobiti, že bude hodna přijieti Krista, aby host byl jejie a v ní bydlil! A takéž opět protiv tomu, ó, jak neščastné to svědomie, jehož by bylo hodno plakati, ješto jest sě tak zlými skutky zšeředilo, lakomstvem potuchlo učinilo, ohněm hněvu shořalo, smilstvem sprznilo, pýchú a hrdostí zkazilo, že v něm ne Kristus počne odpočívati, ale zlý duch panovati. Neb taková duše bude od pravého světla opuštěna a bude tmami obklíčena, sladkosti bude vyprázdněna a hořkostí naplněna. Život ji odžene a smrt ji popadne, jen ač skóro jí bude pomoženo lékařstviem pokánie spasitedlného. Protož ač jest kto taký, však do Božie milosti nezúfaj; zúfaniem smrtelným nezahynuj do ostatka, ale brzo sě utec ku pokání, a donižť jsú ještě novy rány hřiechóv jeho a čerstvy, vezmi jim lékařstvie zdravé; nebť jest náš lékař všemohúcí. Takť muož a takť jest obykl vyhojiti nás z ran našich, žeť neostaví ani šrámu. I napomínámť vás, milá bratřie, jakož vždy, tak i nynie: zdržte sě ode všeho, ješto by duše vaše zšeredilo, od cizoložstva neščastného a od hubených ženim! A jakož vždy máte toho prázdni býti, tak nynie v čas tento máte sě i od svých vlastniech žen přes mnoho dní sdržeti.
