tom myslí ve dne i v noci přemietajíc, zažeňme marná, škodná a neúklidná svá myšlenie; a častým o tom přemlúvaniem i sě samy i své bližnie od prázdných řečí a od zle oslazených utrhánie jiným pomluv vzdalijme a k chvále Boží rozněcujme! A jest li, že v budúcieho světa blahoslavenstvie žádáme bydliti v Božiem domu, abychom jej chválili věčně, to máme i zde tiem ukázati, často chodiec do kostela, ješto jest posvěcen k chvále jeho a nejen tu, ale na každém miestě panstvie jeho máme pieti chválu jeho, řečí i skutky, ukazujíc to, což sluší k jeho chvále.
Pak die Čtenie: A Ježíš prospieváše u věku a v múdrosti a v milosti před Bohem i před lidmi. Pravého přirozenie člověčstvie v sobě ukazuje, v němž chtěl v času prospievati, jenž v Božství vždy týž on jest, a léta jeho nehynú podlé přirozenie člověčieho, prospieváše v múdrosti, ne tak, by byl múdřejí z prodlenie času; neb od prvnie chvilky početie svého ihned byl pln duchu múdrosti, ale tu múdrost, jiež vždy a ihned pln byl, jiným ukazoval ponenáhlu. A u věku prospieval podlé přirozenie člověčieho; neb z dětinstvie rosta obecným lidským během, přišel až k mužství. Podlé člověstvie rostl v dařiech, ješto latíně graciacizojazyčný text slóve, ne aby on bral ty duchovnie dary Božie milosti, jako jest řečeno i o múdrosti, ponenáhlu, že by jich byl neměl. Protož dobře to Čtenie přičinilo, když die: prospieváše, že die: před Bohem i před lidmi. Neb jakž rostl, ukazoval lidem ponenáhlu ty dary, ješto jest jměl spolkem, stolik jest vzbuzoval lidi k chvále Otce Boha nebeského, k tomu ihned sám táhna, ješto jest potom jiným přikázal řka: Tak sě svěť před lidmi světlo vaše, ať vidí vaše dobré činy a vzdadie chválu Otci vašemu nebeskému! A tak nejen u lidí prospieval, jakž jsú oni mohli jeho múdrost poznati a ty milosti, ješto jest měl, ale také i u Boha, jakž jsú to lidé, což jsú v něm toho poznati mohli, k Boží chvále obraceli. Jehož dobrodiení a věčným daróm buď chvála a dieka po všecky věky! Amen.
