viera nemá odplaty, ješto ji rozum ukazuje, aniž jest to viera, ješto již jest ukázáno. Protož podobně chce Bóh před námi utajny a skryty jmieti některé věci, ješto je věřiti máme, nevědúc jich, abychom z viery odplaty vlášče zaslúžili. A tak zlí, tvrdého srdce a hrdého, ješto mnie, by všeho dosieci mohli svým rozumem, mají miesto své nevěře, a tu hlúbe a tieže padnú, kdež dobří, pokorní vstanú. A tak když i ti, ješto drží vieru pravú, mají něco, v němž by chybati mohli, by hrdého srdce byli, že nemohú tomu rozuměti, i ti, ješto nedrží viery, mají něco zjevného u vieře, pro něž, kdyby chtěli, mohli by i tomu, ješto jest skryté ještě, uvěřiti: budú ti spravedlivě odplatu jmieti, ktož přijali vieru a uvěřili, a ti pokutu, ješto zuostali v své nevěře. A tak budú zjevena mnohých srdcí myšlenie, ké hrdá, ké pokorná, ké ku pravdě Božie pochýlená a ké zatvrdilá.
To pak, ješto die Čtenie, že jest Kristus v znamenie položen, proti němuž budú mluviti, chci nynie k vieře naší křesťanské obrátiti. Neb i ta má znamenie své pravdy, a však zlí, hrdí, tvrdí neobrátí sě na taká znamenie a mluví proti vieře pravé. Zdali nenie očité znamenie k tomu, ješto sem nynie pravil, že o tělesném otci musí každý věřiti, chce li otce za otce jmieti a toho dosieci, což má připadnúti naň po otci? A zdali kto vie jinak, ké otec jeho nebo mátě, jen že věří? A když tak musíme o tělesném věřiti otci, veliké znamenieť jest, že ovšem máme o nebeském věřiti Otci. A veliké znamenie i to pravdy viery našie, že jest byla od prvnieho člověka a nikdy jest nepřestala, vždy byl někto, ješto ji držal, a stane do dne súdného. Ale mnohé pohanské viery lidskú múdrostí vymyšlovány, a pravějie řkúc nemúdrosti, když svým všetečstvem stojiec po rozličných vtipnostech, daly sě ďábelské chytrosti zavésti v bludy modl rozličných. Ale jakž Adam padl, zjevil jemu Bóh, aby nezúfal, že pošle na svět Spasitele. A tu jest
