přijal a den svého svatého narozenie vyšel, jako ženich s nevěstú z své komňaty, z dievky svaté, ve dvém přirozenie v jedné osobě, jakož jest prorčeno v Písmě, že dva budeta v jednom tělu. A protož k té tak slavné svatbě jsúc pozváni, k hodu a k kvasu Otce i Syna i Ducha svatého majíc vjíti, vizte, jakú má oděví býti ozdobena! Učisťme svá těla i svá srdce s pomocí Boží, jakž muožem, aby ten ženich, ješto nás zove, nic šeredného, nic smrdutého, nic potuchlého v nás nenalezl, ani co toho, ješto by sě očima jeho nelíbilo! A toto slyšte ne v netbání, že k té svatbě pozváni jsme, kdež, budem li činiti dobře, nevěstú nás každý bude toho ženicha všemohúcieho! Pomysl každý, k jakové jest pozván svatbě, s kterým má ženichem nevěstú býti! V tom kvasu nebude pokrmu lidí zdejších, ale chléb dán bude anděluov svatých. I máme toho pílni býti, abychom sě tu neukázali, jsúc v klákoléch vevnitř v své duši, kdež máme šlechetnostmi býti ozdobeni, a abychom nebyli u vetchém rúše starých hřiechóv a šeredných; a když dobré jiné čistota učiní zřiedlné bělosti, by z nás ijednoho šeredstvie smilstva neučinilo stydké mrzkosti.
Protož aneb když hod narozenie Božieho anebo některý jiný hod má přijíti, jakožť často napomínám, netolik od nešťastného žen šeredných obyčeje, ale zdržujte sě od svých žen vlastních; i ode všech hřiechuov vzdalujte sě, od hněvuov, od závisti a shlazujte dřevnie hřiechy almužnami! Co jest dřieve lakotú marnost utrácela, to spravedlnost na chudé obrať; ješto jest smilstvo utrácelo k světu, to z toho v nebi již klaďte poklad!
A jakž koli vždy jest hodné činiti almužny, však v hody zvláštie podlé moci hojnějie to činiti máme, častějie zovúc chudé k svému kvasu. Nenieť to správné, by na svaté hody z lidu křesťanského, k jednomu Bohu příslušejíc, jedni sě zpili, druzí trpěli núzi hladem. Sluhy jsme Pána jednoho, jednú jsme výplatú vyplaceni, jedniem jsme činem na svět přišli a rovným
