slavně budú přijeti u pokoj. Takť hrozen patami tlačie, aby sě rozpustil u pochotné víno; takť v lisiciech tisknú mák neb semenec, aby olej, ostavě matoliny, sám v svém obláště byl tuku čistém. Tiemť také činem tvrdým mláceniem v stodole obilé bude z slámy vyraženo, aby bylo učištěno a schováno. A protož ktož žádá hřiechy přemoci úplně, snaž sě, aby svého očištěnie bič trpěl pokorně, aby tiem čistší jsa, přišel potom před súdci, čímž nenie jeho rez oheň protivenstvie lépe zčistí.
Staloť jest sě v téj ulici v Římě, skrze niž chodie do kostela svatého Klimenta, byl jeden, jehož mnozí znali jsú se mnú, chudý byl na sbožie, ale bohatý v šlechetnosti. Toho jest byla dlúhá nemoc zhubila; neb od prvnieho věku až do konce života jeho ústavně ležal, jsa dnú zlámán. Nikdy vstáti nemohl ani seděti, nikdy své ruky nemohl k ustóm přinésti, ani sě mohl na druhý bok sám svú silú obrátiti. Mateř a bratra jmějieše k svéj službě, a což jemu almužnú přišlo, to jich rukama jiným chudým rozdáváše. Nic čísti na kněhách neuměl, a však sám sobě kniehy svatého Písma bieše kúpil a do svého domku v hospodu přijímaje některé duchovnie pocestné, vždy jim před sebú veléše čísti. A když podlé svého pochopu dobře sě Písmu nauči rozuměti, a jakož sem řekl, na kněhách i abecedy neuměje znáti, a snažnost všecka jeho bieše Bohu u bolesti vzdávati dieku a ve dne i v noci v ymnách, v žalmiech chválu Bohu vzdávati ústavně. A když čas přijde, aby jeho pokora tak veliká jměla již odplatu vzieti, bolest z svrchních úduov ve vnitřnie údy, v nichž tělesná živost záleží, sě obrátí. A když uzře, že již táhne k smrti, ty mužě, ješto je bieše v svuoj duom přijal pohostinu, [napomenul]text doplněný editorem, aby vstali a s ním žalmy k jeho próvodu na onen svět zpievali. A když tak s nimi i sám, chtě umřieti, žalmy zpieváše, brzo křikne na ně, ješto s ním zpieváchu, káza jim mlčeti velikým hlasem a řka: Mlčte, mlčte; i zdali neslyšíte, jakáť
