zlému příkladu, takých věcí každý podlé jeho stavu má sě střieci; neb z takových věcí některé nevadie někomu a druhému neslušejí. Třetie tiem, co jest k ničemuž nehodné, nemáme tiem tratiti času a snažnosti na to, ješto sě k ničemuž nehodí, obracovati; neb tolik jest Pán Bóh potřebných časuov neb činóv připósobil v cierkvi svaté, ješto by lidé, to činiece, odplaty zaslúžili, že správně bude pokutu jmieti, ktož, nechaje potřebného, i bude o nepotřebném pracovati. Jako ktož by na to byl uveden do vinnice, aby to dělal, což jest potřebné vínu, an pak nechaje toho, jal by sě pléšek oprávěti. É, rozmysl sě každý, potřebné li jest k vínu nebeské věčné radosti to, což činí, čili kto jen pléšky opravuje, aby trvala světská marnost, ješto Božiem hněvem tak bude skóro zbavena své lutové krásy, jako pléška své ozdoby, když na ni podmú. A poněvadž jsme uvedeni v Boží vinnici, é, nechajíc marných věcí jako pléšek, děláme, pracujme o vinnici, zlé, neslušné a nehodné obřezujíc! Každý kmen srdce svého jměj na péči; zvláště okopávaj jej pokániem, pokorú a jako hnojem okládaj, na své sě hřiechy rozpomínaje, aby sě zahřiel v Boží milosti, vida takú dobrotu jeho, že trpí i hřiechy naše čekaje našeho obrácenie!
Dnes také mají přestati až do próvoda svatební hody, aby lidé při sobě byli v svaté truchlosti tohoto času, již jest slíbeno utěšenie. Čím pak viece dvorové, tanci a zabylstvo masopustnie minúti by jmělo, i kteráž koli rozpuščenie světské marnosti! Ale což neslušie, toho jest ďábel vždy pilnějie, a ktož nechtie při sobě býti, dadie sě jemu podtrhnúti, a tak viece, než jindy, svateb i těch marností. Neb jakož die Kristus: Mnoho jest pozvaných, ale málo vybraných. Aj, to přísluší k zámutku spravedlivému cierkvi svaté, [že]text doplněný editorem ze mnoha pozvaných tak výboru málo; proněž die: Obklíčila jsú mne stonánie smrti, bolesti pekelné obklíčily jsú mě. Ale ty, milosrdný Hospodine, ač spravedlivě
