napomenutie. Neb což jest sama pravda vyložila, toho nesmie vykládati člověčie křehkost. Ale jest, co bychom jměli pílně znamenati v tomto výkladu, ješto jest jej k tomu podobenstvie vyložil sám Kristus; neb kdybychom my vám pravili, že siemě znamenává slovo Božie, rolí svět, ptáci ďábly, trnie sbožie, snad by vám mysl vaše ne ihned v tom věřiti hotova byla. Protož sám Hospodin svými usty ráčil jest to vyložiti, co jest tiem mienil, abychom my také uměli hlédati, co sě kterú věcí znamenává, jehož jest sám nevykládal. A tak, když vypravuje sám rozum toho, ješto jest byl pověděl, ukázal jest, že v podobenstvie příkladném mluvil, aby vy potom také toho jisti byli, když by naše křehkost slóv jeho některých skrytá podobenstvie vám výkladem zjevným ukázala. I kto by mi byl kdy uvěřil, bych já byl sbožie připodobnal k trní, a najviec, že trní bode, a sbožie jest lahodné jmieti. A všakť jest trní, ješto bodením myšlenie rozličného mysl trhá, a když až v hřiech koho zavede, zdali neučiní jako krvavé rány? A protož, jakož jiný evanjelista vypravuje, v tomto miestě nepojmenoval jest jeho Hospodin jen tak naprosto sbožím, ale lestným aneb falešným sbožím. A zdali nenie lestné sbožie zdejšie, jehož nám jest nelze jmieti nadlúze? Zdali nenie falešné, ješto chudoby našie mysli nemuož odjieti, a čím kto má jeho viece, a větše sě nedostává? Ale jen to pravé sbožie jest, ješto nás šlechetnostmi bohatu činí. Protož, bratřie milá, žádáte li býti bohati, pravé sbožie milujte; hledáte li výsosti cti spravedlivé, k nebeskému království sě beřte; milujete li chválu duostojenstvie, k tomu dvoru vrchniemu andělskému vizte, aby byli připsáni.
A slovo Božie, ješto uchem slyšíte, myslí zdržte! Slovo Božie jest pokrm mysli, a jako by pokrm přijatý byl z žaludka vyvrácen, když to, co jest kto slyšal, neschová v paměti jako v žaludku. Ale ktož pokrmu nemuož schovati, k toho životu nenie čáka. Protož strachujte sě nebezpečenstvie věčné smrti, ač
