čas toho skrúšenie pominul jej, tak v zlost svého lakomstva opět vstúpil. Neb pro dary, ješto jemu slíbeny běchu, k toho lidu smrti dal rádu, k jehož smrti aby podobnú smrt vzal, dřieve žádáše. A tak zapomenul toho, jehož žalostieše, když jest nechtěl pohasiti, ješto lakomstvem hořieše.
To jest také zvláště znamenati, že Hospodin to podobenstvie vykládaje, jakž jste slyšeli, praví, že snažnost veliká věcí světských, rozkoší a sbožie potlačují slovo Božie a zadušují; neb bezpřiemným svým myšlením hrtan mysli zatěsňují. A když dobré žádosti k srdci vníti nedopustie, co jest jiného, jen že toho větru, jenž život dává, zatiskují próchod. I to jest také znamenité, že jest dvé k sbožie přijednal Hospodin: jedno bezpřiemné snaženstvie a druhé rozkoš. Neb sbožie svú péčí mysl potlačuje a svú hojností rozpúští. A tak, ktož mají sbožie, budú skrze ně i súženie jmieti, i také budú rozpuštěni v své mysli, ješto jest jedno druhému protivno. A protož, že rozpuštěnie mysli v rozkoši a súženie nemuož sě spolu sjednati, v jiný čas učiní sbožie, že jest jeho s prací ostřiehati, tesknost mysli a v jiný svú hojností v rozkoši ji rozpustí.
Ale země dobrá dá užitek pokojným trpeniem protivné věci; neb to, což činieme dobrého, nic by platno nebylo, kdybychom nestrpěli pokojnú myslí, což by od našich bližních neb odkudž koli potkalo nás zlého. Neb čím kto výše vejde v duchovniem dobrém, tiem na tomto světě viece nalezne, ješto musí snésti těžce. Neb když zde na světě mysli našie líbost pomine, ihned na nás světa tohoto protivenstvie roste. Protoť jest, že mnohé vidíme, ani činie dobře, a však úsilé trpí často súženie těžkého; kryjí sě žádostí tělesných, a však tvrdého protivenství nejsú súženie prázdni. Ale jakož teď praví sám Hospodin svým hlasem, pokojnú myslí u pokoře trpiec protivenstvie, skrze to užitek jako dobrá rolí přinesú; poněvadž pokorně trpie protivenstvie, po protivenstvie slavně
