modlitbě, stojí Ježíš, aby slepému navrátil světlo. Neb když bude v čiem ustanoven srdci, potracené bude jemu navráceno světlo.
Jiné také nám dává skrze tuto věc Hospodin znamenati, ješto o jeho člověčenstvie a o Božství užitečně rozuměti muožem. Neb když jest šel, tehdy slepého, an volá, slyšal; ale stoje učinil ten div, že jest jej osvietil. To, že jest šel, příslušie k člověčství jeho, ale ješto jest stál, to k Božství. Podlé člověčstvie šel jest narozením, rosta, umřeniem, vzkřiešeniem i jiným tělesným během jsa u proměně. Ale v Božství nenie proměny ijedné. Protož ne podlé Božstvie svého šel jest v těch proměnách, ale podlé člověčstvie; ale podlé Božstvie všudy jest. Protož nejde z jednoho v druhé. Ale všudy stojí, jakž koli rozličně, ale vždy jednú svú mocí, spravedlivú múdrostí i dobrotú milostivú, věčnú. A tak Hospodin jda slepého uslyšal a stoje osvietil. Neb skrze své člověčstvie slitoval sě nad hlasy našie slepoty, ale světlo daru svého Božstvie svého vlil nám jest mocí.
Vizmež pak, co jest řekl k tomu slepému, když jest přišel! Co, praví, chceš, ať učiním? I zdali ten, ješto jest mohl světlo navrátiti, nevěděl jest, co by chtěl slepý? Ale chce, abychom toho prosili, ješto jest převěděl, že my toho budem prositi a že chce nám to dáti. An v jiném čtenie napomíná nás, abychom jako až i nesbedlně svých potřeb prosili, a však jest řekl: Vieť váš Otec, čehož jest vám potřebie, i dřieve, nežli vy prositi budete jeho, abychom srdce svého pozdvihli u modlitbě. A tak ten slepý odpověděl a řka: Pane, abych viděl! Aj, slepý ne zlata, ale světla hledá od Hospodina! Nezdá sě jemu, by co bylo hodno vrovnati světlu; neb ač muož co slepý jmieti, ale bez světla nemuož toho viděti, což má. A protož, milá bratřie, následujme toho, jehož slyšíme i na těle uzdravena i na mysli, a od Hospodina ne lestného a křivého zbožie, ne zemských daruov, ne stálé cti, ale světla hledajme! Aniž pravím toho světla, ješto je miesto zavře, ješto sě časem
