jest přišel jeho vykupitel, prosviecenie béře, aby žádostí viděl radost věčného světla a na cestě života dobrých skutkuov krokem kráčel.
A to jest zvláště znamenati, že když Ježíš, jakož Čtenie praví, přiblížil sě k Jerycho, tehdy vzal prosviecenie slepý tento. Jericho řečen jest měsiec a měsiec v Písmě svatém hynutie miesto těla často a mnohokrát nalézáme; neb když měsiec večas svým během roste, večas hyne, neústavnost a hynutie našie smrtedlnosti velmě podobně znamenává. A tak když náš Stvořitel přiblížil sě k Jericho, slepý sě navrátil k světlu; neb když Božstvie nedostatek tělesenstvie našeho přijalo, národ lidský světlo, jež ztratil bieše, přijal. Tiem, což Buoh lidské trpěl nedostatky, člověk jest povýšen k Božstvie. A dobře die čtenie, že jest ten slepý u cesty seděl a žebral; neb jest sám řekl Kristus: Já sem cesta. A tak, ktož pravdy nevie světla vnitřnieho, jest slep; a věří li v Spasitele, již sedí u cesty; ale neprosí li, aby dáno bylo jemu vnitřnie světlo, přestane li prositi, sedí u cesty slepý, ale nežebře; a pakli uvěří i prosí, tehdy slepý sedí u cesty a žebře. A protož ktož kolivěk zná tmu své slepoty, ktož koli rozumie světlo věčné, v němž má nedostatek, volaj snažností srdce svého, volaj hlasem své mysli a řka: Ježíši, synu Daviduov, smiluj sě nade mnú! Ale poslyšme, coť Čtenie praví potom, když tak ten slepý voláše! Tak die: Ti, ješto jdiechu napřed, žehráchu naň, aby mlčal.
Co ti znamenávají jiného, ješto jdú napřed, když jde Ježíš? Jen zástup žádaní tělesných a hluk našich obyklých hřiechóv, ješto prvé, nežli Ježíš v naše srdce přijde, svým pokušeniem dobré naše myšlenie zbořie a hlas zamútie našeho srdce. Neb často, když sě chcem k Bohu z svých těžkých hřiechóv obrátiti, když chcem sě proti nim, žádajíc milosti Božie, modliti, utkají srdce naše těch hřiechuov, ješto jsme je činili z obyčeje, jakás jako podobenstvie a obrazy jich zrak naší mysli
