nestatečnost; neb v nich nemuož blaze býti a nestojí jich lahoda. Protož všecko veselé světské jest křivé zabylstvo. Neb jakož zabylý člověk křív jest, že sě mní múdrým a nejsa, a mní, by ti nesmysleli, ješto smysl mají, a vsměje sě, jako by jemu dobře bylo, ano jemu nenie dobře; a kto jest věrný přietel takého, ač sě on směje, ač on spievá, a však sě jím mútí a pyče jeho […]text doplněný editorem i který by z těch nemúdrých, ješto sě zabylé veselé masopust tento, aneb když koli i jindy v nestatečnosti tohoto světa, všicku svú snažnost uloživše na to, aby sě slíbili lidem, zapomenuvše aneb snad na to netbajíce, ješto die Duch svatý v žaltáři: Ti, ješto sě lidem líbie, pohaněni jsú; nebo Bóh pohrdal jest jimi, totiž marným lidem tohoto světa žádají sě líbiti viece než Bohu – z těch, pravím, nemúdrých i který by neřekl, bychom my nebyli nemúdří neblázniec s nimi a netbajíc sě v tom zabylstvie slíbiti lidem? Ale skonánie ukáže tu jich múdrost neb naši. Strach, by sě takovým nezvedlo, ješto praví, že i ta zabylstvie pášíc, v Bóh úfají a zřiece k světské nestatečnosti […]text doplněný editorem, jako jest sě v Jeruzalémě Židóm zvedlo, ješto také sě lidem Božiem nazýváchu, ale srdcem svým velnuvše k světu, daleko jím od Boha běchu, jakož to svědčí sám Syn Boží řka: Lid tento ctie mne usty, ale daleko jich srdce ode mne. A protož, vida takú slepotu lidu toho, ješto jim bieše učinila milost věcí tohoto světa, že nepoznali toho, čím by přišli k spasenie svému, sám jich plakal jako přietel, jich také zabylstvo vida. Neb jednú, když zdáše sě židóm, by jich město v pokoji stálo, před hody velikonočniemi přiblíživ sě Kristus k městu, znaje tajnost každého srdce, věda, po kterém úmysle má která věc komu přijieti neb vyjíti v odplatě aneb v pokutě, uzřěv město, v němž mladí i starší úmysly svými velnuli jen k tomuto světu – mladí sě k hodu rúchy svými připravováchu a k svým kvasóm, druh druhu slíbiti sě chtě světskú marností,