tmu chválé, tmy žádají, ze tmy jdúc, ve tmu nevidí, co ztratí. A pakli vidie, co ztratie, a přěsto tratie Božie milost, a tiem jsú ještě hubenější. A zdali ti nejdú slepi, ješto nevidí bláznovstvie svého, co jeho činí v tyto časy, a též také slepě tratie Boží milost? A ti pak vidúc, otevřené majíc oči, jdú do pekla, ješto rozumějíc, že zlé činí a že tratie Božie milost, držéc sě bláznového lidu světského, a však s ním jdú, lidem sě viece žádajíc slíbiti nežli Buohu. Ale die žaltář neskrytě: Ti, ješto sě líbí lidem, jsú pohaněni; nebo jest Buoh pohrdal jimi.
A jakž koli vždy lidé blúdí, svět milujíc, však nadto těchto dní tří taká j’ tma lidi obklíčila jest, že by ji šmakal. Ale nechtí na svú sě nemúdrost rozmysliti. Aj, múdrost li jest to netolik k Bohu, ale i k světu toliký náklad pro masopust učiniti a v židech snad vezmúc aneb zajdúc v těžké dluhy, tak že snad déle budú hyzditi bláznovstvie jeho, že jest tak zašel, nežli jest chválen, že jest to učinil? A bude některý těžké trpěti upomínanie od rukojmí neb od hospodáře, že jest stravy jemu nezaplatil. A co jest obecného lidu slepoty, kto by vše početl! Jeden li prohltí o masopustě z řemeslníkuov viece, nežli muož s pravdú dobyti? Nejeden viece sehltí, než požiti móž břicho jeho, a zemdleje, neb vpadna v nemoc, neb v klánie, vezma úraz, nebude sě postiti moci podlé ustanovenie cierkve svaté. Hanba jest mě dotknúti mnohé slepoty masopustní, abych sě ze zlosti lidským nezdál zpravovačem. A protož vidí li kto pravdu, é, jdi, donidž vidí, ať tmy jeho neobchopie! A v čemž vidíme svú slepotu, volajme k Bohu, jakož od tohoto slepého máme příklad, o němž nám praví dnešní čtenie, ješto jest snažně volal k Synu Božiemu. A když jdúc zástupové žehrali naň, veléc mlčeti, a on volal velmi viece a zaslúžil svú snažností, že osvieceně jemu oči jeho vzal; neb mrzala jej jeho slepota. Ale kohož nemrzí slepota jeho, jak ten bude snažen, aby viděl? A pakli již kto počne volati k Hospodinu
