vrovnávajíc! A bude sě nejeden styděti Bohem, by chtěl slúti, že jest Boží sluha, ale radějie bude masopustním člověkem slúti. Jimž die Písmo: Běda vám, ješto sě nynie smějete a svá útěšenie zde máte; neb plakati budete a kvieliti. Pak die Syn Boží Kristus: Ktož sě mnú styděti bude před lidmi, já sě jím před anděly styděti budu. A jakožť tu proměnu vídáme o masopustě, že, jako sem řekl, z muží sě v ženy proměňují, budú sě mužmi zdáti u Veliký pátek; a zřiedlnějí o masopustě sluha Boží, než u Veliký pátek. Ktož by i o masopustě ostal s Bohem, nestyděl sě jím, takéť by s ním Bóh ostal, kdyžť by všichni od něho odstúpili a zuostavili jej samého; nestydělť by sě jím před svými anděly a dalť by jemu odplatu zvláštní. Ale pravím: Takováž pohřiechu proměna i jindy bývá; když kto počnú býti mužsky duchovně, jednežť budú opěte světsky. O tom die svatý Augustin: Viděli sme mnohé i slyšeli jsme od svých otcóv, na něž když sě rozmyslím, vztřasú sě mé všecky kosti, že vprvé i zběhli byli až k nebesóm a své miesto mezi hvězdami uložili a potom spadli. A protož, ač kto stojí i tohoto masopusta i když koli, viz, by nepadl! By neupadl v řeky babylonské, buď toho pílen, ještoť mnoho jich v duol trpočí s sebú v hořké moře, některé vtrhše v sě svým klopotem, některé v sě uřítily jako břeh – ztícha jdúce mimo ně – pod nimi podryvše! Řěky babylonské jsúť rozličná obvázanie tiemto světem, ješto popadnúc člověka, oči zalijíc, nohy podtrhnúc potrpočí, kamž by on nechtěl, až jej i uvalé v hořké moře. A protož pravím, jakožť jest řekl svatý Pavel: Neroďte duchu pohašovati! Má li kto co úmysla statečného, é, nedaj jeho řekám babylonským pohasiti obvázaniem tohoto světa a hlukem tiemto masopustním! Neb blažený muž, ktož úfá ve jmenu Božiem, a k tomu tak úfá, že nezří k nestatečnosti ani k zabylstvu křivému.
Řekl sem dřieve a pravím ještě, že všecky světské věci jsú nestatečnost;
