milost a pomoc Božie. Takto jim byl přikázal Bóh jíti přes Jordan: aby kněžie, vezmúc škříni s svatostí, šli k Jordanu a lid šel za ní, a maje ji před sebú dva tisíc loket. A jakž kněžie s tú škříní s svatostí vstúpili v Jordan a jen nohy omočili, tak dolejší strana Jordana ubylo, ješto v moře vtekla, a hořější stála rostúc a prýštiec sě vzhuoru. A tak oschlo, kdež kněžie stáli. A když opět vstúpili hlúbe a nohy omočili, takéž sě stalo, až i stáli tu, kdež byla najhlubší řeka, tak vždy pomalu postúpajíc, až všecka dolejšie strana vtekla v moře a hořejšie sě za sě obrátila a vzhuoru vzprýštila. Tuž stáli kněžie s škříní svatosti, až vešken lid přěšel a každý rod, jakž jich dvanádct bylo, vnesl v Jordan svój kámen a jiný z Jordana vynesl. A tak vešli do svaté země. Toť vzpomínaje David die v žaltáři: Když Israhel šel z Ejipta, rod Jakubuov z lidu chaterného židóv, svatost sě ukázala a moc lidu israhelského: moře vidělo a uteklo, a Jordan sě obrátil za sě.
Když svatý kostel vzpomíná to, co jest sě stalo tělesně mocí Božie k utěšenie lidu jeho, jakž jste slyšeli v této pověsti, vezměm z toho nějaký podobný duchovný rozum k utěšení duchovniemu. A totoť sě k tomu připodobnává. Co jest Ejipt, ješto temnost slóve, než dosti slepý a temný běh světa tohoto obyčeje, v němž lid israhelský, totiž ješto vidí Boha, má souženie vidúc, co jest pravda? I býti v slepotě podlé obyčeje tohoto světa súženieť jest svědomie dobrému. Ale budem li volati k Hospodinu, vyvedeť nás z toho Pán Hospodin, že ostanúc žádostí světa slepého, pójdem a potáhnem sě k životu duchovniemu, kdež bychom svobodně slúžili Bohu. A jakož sě jest to stalo s Židy tělesně a znamenitě, že sě jest jim tak moře rozstúpilo a Jordan sě obrátil za sě, než jsú vešli v tu zemi svatú: takéž duchovně to dvé sě stane s tiem, ktož vyjde svú žádostí z světa a potáhne sě k životu právě duchovniemu. A donidž to obé divně s ním sě nestane, dotud nenie ještě právě v pokojném duchovenství. Najprvněť jest
