A že tak vnitřním mluvením mluví k nám Bóh, mnozí nám to praví. Svatý Řehoř: To, což vdechne Buoh v naše srdce, to nám poví ne skrze uši. A svatý Augustin: Mluvenie Božie jest tajné vdechnutie, jímž myslem našim svú vóli a svú pravdu nevidomě ukáže, když chce. Die svatý Řehoř opět o tom: Mluví Buoh vnitř tak, ucho tělesně neslyší hlasu jazyka jeho nezřějmého. A čím kto jej lépe vnitř slyší, tiem od hluku žádanie vnějších věcí plnějie sě odvrátí, řka s prorokem: Budu slyšeti, co ve mně bude mluviti Hospodin.
Druhé sem řekl, že bych chtěl, by tomu rozuměli, kto jsú ti, ješto mohú ty vnitřnie přímluvy Boží slyšěti k sobě rozmlúvanie, aby sě i ti táhli k tomu, aby z těch byli. Neb jsúť, ještoť na ně volá žaltář řka: Uši mají a neslyší. I volá ve čtení Kristus řka: Ktož má uši k slyšenie, slyš! Tenť má uši k slyšene, jakož die Rihardus, ješto má vnitřní čich rozumu otevřělého a žádost, ješto milost trží a rozněcuje k tomu, aby zaslúžil toho věčného dobrého, ješto jest nám v onom životu pověděno a slíbeno, že dojdem toho, budeme li státi po tom, skrze Pána našeho Jezu Krista. Ale pohřiechu často hlukem marnosti světské ohlechujem, nechtiec líbosti útěchy v světských věcech potratiti, nechtiec sě jich chutně odtrhnúti. Netbáme slyšeti hlasu Božieho, netbáme vyjieti na tuto chodbu, bychom pílně přemietali v mysli o věčných věcech, kdež by sě k nám přivinul Kristus jako pútník a sladce svým vnitřním hovorem mluvil nám k srdci. Ó, čím by to mohlo lepšie býti utěšenie, než v tak rozbrojném hluku tohoto světa! A protož die svatý Augustin v svéj zpovědi: É, má duše, neroď býti marna: neohlechni v svého srdce uchu hlukem marností tohoto světa; slyš, ještoť volá slovo Božie, aby sě k němu navrátila! Tuť jest miesto pokoje bez zámutka; tuť jest viera k milovníku od milého; tuť milovná duše má od milého utěšenie, aniž jie kdy ostane milý, když ona milostí od něho neodchýlí. Ale
