by to, což již mouž rozuměti, naplnil skutkem! Aj, Kristus nepoznán, když mluvil, a ráčil sě dáti poznati, když krmen! Protož, bratřie milá, štědrost svého hospodářstvie ukazujte, milujte skutky svaté milosti! Toť jest, k němužť napomíná i svatý Pavel řka: Milost bratrská buď mezi vámi; nezapomínajte štědrostí svého hospodářstvie, neb skrze to slíbili jsú sě někteří andělóm, přijemše je do svých domuov jako hosti. K témužť ponúká svatý i svatý Petr řka: Milost majíc mezi sebú, zovíc sě spolu bez vrtránie.
Ale že sem sě o tom vzmienil, o kvasiech tak rozumějte: Kdežť v světské, v hrdé mysli neb v tělesné stropie kvasy, neb chtiec lestně jeden druhého podtrhnúti, zlíť jsú to kvasi; neb zlým vše jest zlé, což činí v zlosti. Protož takovéť kvasy hyzdí písmo. Ale v upřiemné milosti bez falše, kvas šlechetných, ješto Boha vždy mají před očima, v ustech i v srdci, dobrý jest kvas, a ovšem hosti v potřebu jeho přivinúti. A toho kvasu aby odplaty nepotratili, vystřiehá svatý Petr řka, aby to bylo bez vrtránie. Neb bývá to z lidské hrdosti a z skúposti, že pozova bude vrtrati neb reptati, že jie u něho. Pozove z hrdosti, chtě svobodným slúti a zvrtře skúposti, že žel nákladu. A někdy pozvaný vrtrati bude a zpravovati řka: Načť mě jest pozval? Coť mi jest dal? A protož svatý Petr vystřiehá toho, velé, aby věrné a upřiemé lidé spolu v milosti byli v Hospodinu; a když mají ta zvánie spolu, aby to bylo bez vrtránie.
Ještěť chci k duchovnějšiem řéci nětco o tom, jak Hospodin z své milosti přivine sě k těm v chodbě cesty života tohoto k oné věčnosti, ktož v svém srdci o něm přemietají. Takť die svatý Bernart, že ktož jest pílen té chodby, že rád v milosti mluví neb přemietá myslí o Buohu a o takových duchovných věcech, přivine sě k němu na té cestě Bóh mnohokrát. Jakož bývá mezi těmi, ješto jdú cestú, že někto, přivina sě k jiným, jakýms zhustaním rozprávěje cosbuď, učiní všem lehčějšie a kratšie cestu, tak že, když otejde od nich, budú túžiti po něm vzpomínajíc, jak jsú jměli
