mnoho jich jest, ješto ohlechvše hlukem světské marnosti, hlukem své mysli hrdé, hlukem k zlobě ďábelského podštívanie, nepřiložie vnitřnieho sluchu k tomu, co Hospodin mluví k srdci. A tak sě chýlí k nim ono slovo, ješto jest řekl k Židóm Kristus, ješto držiechu zlost v svých srdcích proti němu: Proč mé řeči nepoznáte? Neb jie slyšeti nemuožte, neb nejste z Boha. Totiž zčinili ste sě syny ďábla aneb syny a dcerami tohoto světa, své vnitřnie ucho k jeho podštívanie přiloživše. Ktož jest z Boha, slova Božie slyší. A ktož slyší slova jeho, jakož die Kristus, neuzří navěky smrti. A kto jest živ a nenie mrtev duchovniem životem, ten muož zraku, sluchu duchovnieho užívati i jiných duchovných čichóv. A to duchovnie obživenie činí v nás dar Božie milosti, když vuole naše přijme jej a přistúpí k němu, když Božie milost dotkne koho, jakž kdy ráčí, z daleka někdy příčiny chystaje k tomu, aby člověk mohl přistúpiti, chce li, k vuoli jeho. A tak, jakož die svatý Řehoř, tehdy hlas Božie slyšíme, když myslí svú pochopíme vdechnutie milosti jeho a skrytě jaks zbořena bude hluchota vnitřnie srdce našeho a opraven bude ten sluch vnitřní. Učí pak nás svatý Pavel, kterak bychom netolik jen sluch duchovný, ale i všeckny duchovnie čichy opravili, řka: Umrtvíte li duchem činy tělesné, budete živi; totiž když svój duch, svój úmysl, svá myšlenie poddáte tak Božie milosti, že nestanete po hrdosti, po lakomé žádosti, po rozkoši v kochání libostném tělu, vše to jako umrtviece, budete živi v Duchu svatém; ale pójdete li po žádosti těla, mrtvi budete. A jakož tělesně mrtvý nemá svých čichóv, nic nečije ani vidí ani slyší, takéž duchovně mrtvý nemá těch duchovných čichuov, jimiž by viděl, slyšal, držal, čil pochotnost v srdci a sladkost duchovných věcí. Ale kto jest živ duchovně, ten jest živ i duchovně v čichu kterémž koli, že vidí, slyší, držěti muož i číti duchovných věcí pochotnost.
Třetieť slušie rozuměti, že, jakožto svědčí i svatý Řehoř, Buoh ke všem mluví
