té slušíme hlavy.
I to mi jest k mysli přišlo, ješto Židé, posmievajíc sě Kristu, an na kříži, praviechu: Jest li král israhelský, sstup s kříže a uvěříme jemu! A kdyby byl v ta doba sstúpil k tomu ukáraní židovskému, nebyl by nám síly ukázal trpedlnosti. Ale počekal a snesl a strpěl posmievaní, ukázal trpedlnost a nechtěl sstúpiti s kříže; a pak po chvíli vstal z mrtvých z hrobu. A větší jest bylo z mrtvých vstáti, nežli by byl s kříže sstúpil. Většie jest smrt zbořiti, vstanúc z mrtvých, než život zachovati, sstúpiec s kříže. Ale když jsú Židé uzřeli, že jest nesstúpil s kříže k jich podštívaní, radost jsú jměli, jako by pohasili jmeno jeho. Aj, jakť jest pak z smrti vzniklo po světu jmeno jeho, ješto jí mnělo nevěrné židovstvo, by je mohlo pohasiti! Mněli jsú, vidúc jeho mrtva, by jej již přemohli byli; a ješto jsú sě radovali zabití jeho, již jim jest smrt jeho přinesla žalost; již mohú poznati, že jest skrze muku všel v svú chválu. Dobře jest toho podobenství ukázalo Písmo ono o Sampsonovi, ješto, když byl všel v město jedno svých nepřátel, tehdy oni to uzřevše, město zamkli a stráží silnú utvrdili radujíc sě, že jest již v jich moci silný Sampson. Ale co jest silný Sampson učinil, to již vieme. O puolnoci brány městské vzal svú silú a všel na vrch hory. Koho jiného účinek tento znamenává, kto jest tento Samson, jen náš Spasitel? Co jest ono město, do něhož mezi nepřátely sšel Sampson, jediné ty pekelné kraje, do nichž v své duši Kristus sstúpil? Tu jsú mněli nepřietelé, by jej drželi, jakož i židé, vidúc v hrobu tělo jeho, osadili stráží mniec, by život života vždy v smrti držeti mohli. Jemuž, jakož vidíme, darmo jsú sě radovali; neb vstal Kristus z hrobu a čest a chválu židóm odjal, že jsú i dnes v porobení. A jakož Samson netolik vyšel z města nepřátel, ale vylomil brány a nesl u vrch nahoru: takéž náš Spasitel netolik sám vyšel z těch pekelných krajin, ale zbořil tu krajinu.
