ješto máš přijíti, či jiného čekáme? Takť já tuto beru ta slova k svému úmyslu nynějšiemu, ne jako bych tázal, ale jako bych jistil, že on jest, ješto, abych přišel k svému spasenie, má v mú duši, v mú mysl přijíti s Otcem i s Duchem svatým; neb skutci svaté Trojice nejsú dielni, a nečakám jiného, ješto by skrze to mohlo býti mé spasenie. A coť řku o sobě, téžť řku o všech. Nebť i to vědě, že jest na svět v těle přišel; nepřišel li by v mú duši a v mú mysl, a já mohu rozumu užívati, nic by to k mému spasení nebylo dosti, ale byl bych poražen posledním k súdu příštiem jeho. I býváť to příští jeho v mysl a v duši troje: Jedniem činem v mysl přijde, když kto přijme jej věrú, že bez bludu veň věřiti bude, ješto jest o něm v cierkvi svaté prohlášeno, za pravdu maje; druhé přicházie v těch mysl, ješto bojují pro královstvo nebeské; a třetie v těch mysl, ješto v pokojné mysli o věčných, vysokých věcech přemietají a v ně mysl uprúc, zpatřují je.
Najprv řku: Přijde v mysl Kristus, Syn Boží, když kto uvěří veň, slyše, co jest o něm v kostele svatém prohlášeno, bude věřiti tomu. A tak Kristus bude v mysli člověčí, bez něhož jest spasenie nelze. A tak die Písmo: Nelze sě jest bez viery líbiti Bohu. Rozumějte: bez pravé, nebludné viery! Neb ktož zablúdí v pravé vieře, zablúdil jest i v naději pravé i v milosti pravé, když tomu sě naděje, to miluje, ješto bludně věří. Pakli kto nevěří, jemuž má věřiti, tehdy toho i nemiluje. A tak nelze sě jest bez viery líbiti Bohu. I nenieť malé síly třeba ku věřenie tak divným a velebným věcem, ješto je viera naše ukazuje. O nichž die Písmo: Nesrozumějte, neuvěříte li. Ale viera má nás dovésti, že srozumieme a uzříme, že jest pravda, co jsme věřili. A i zde ještě mnohému uvěřiec, porozumieme, že tak jest, ješto bychom neuvěřiec nijakž k tomu rozumem nepřišli, by to tak bylo. A skrze to i tomu snáze věřiti móžem, jemuž zde nijakž nám nelze rozuměti. Neb móžem sobě na mysli řéci: A my tomuto nemohli rozuměti a
