Hospodin nechtě člověčiemu zahynutie, napomíná, nemlčí, že přijde súdit, zdali by sě s pomocí jeho opravil člověk a dobrým užitečným své svědomie popsal, aby mohl v něm útěchu jmieti. A ještě i znamenie ukazuje před tiem dnem hrozným, jakož žaltář praví: Dal jsi znamenie těm, ješto sě bojie, aby utekli před zástřelem. A tak vzem příčinu dnešním čtením, chciť o tom dni hrozném pojmieti řeči.
Pán Hospodin maje péči o svých, aby s tiemto světem nezahynuli, netolik sliby táhna je k sobě, ale také i hrózami, ješto mají svět potkati, chce je vzhroziti, aby sě světa nedrželi. A tak skrze své proroky, ješto světě živi byli a mnoho toho prorokovali, ješto jest již vyšlo tak, že i tomu, ješto má přijíti ještě podlé jich proroctví, věříme lépe, zjevil jest den hrozný, den súdný, a předpověděl, jak v ten den učiní Bóh hroznú pomstu nade všemi, ktož naň netbali, mluví skrze proroky v podobenstvie, jak své lité střely zapojí v jich krvi svú silnú rukú, a že chvála Božie porazí ty, ktož jsú tělesně živi. Proněž die svatý Pavel: Budete li podlé těla živi, zemřete. A tak v Písmě nazván jest ten den den Boží, den hrozný, den veliký, den hněvu, den súzenie, den hubenstvie, den mrákoty a vichru a hrozného […]text doplněný editorem, den velmě hořký, když sě hne nebe i země. K těm hrozného dne toho jmenóm, a ješto jest i viece ještě, die svatý Řehoř: Znamenajte hořkosti dne toho, ješto jej Písmo tolik hořkými jmenuje jmeny! Toho dne tak hořkého, tak ukrutného strachovali jsú sě svatí lidé od stara dávna. Pravieše Job: I co učiním, když Hospodin k súdu vstane? Když otieže, co odpoviem? A die opět: I kto mi to dá, aby v dolejších krajinách obránil mě a skryl mě, až by i přešel hněv tvój? A svatý Jeronym pravieše: Leč piem, leč jiem, leč což koli jiného činím, vždy v mých uší vzní ta trúba. Vstaňte mrtví, poďte k súdu! A zdali i prvnieho súdu dne své smrti každému nemá býti čakati hrozno? Á, jakť jest i to potřebné obmysliti, když pójdeme
