všem hřešíme, ve všem budem trpěti. To, ješto jest nám Bóh dal ku potřebě, k hřiechu jsme a v přielišnost obrátili, a což my k hřiechu obracujem, to moc spravedlivá Božie obrátí nám v pokutu všecko. Toť jest jisté, kdyžť sě doplní zlost lidská, takéť sě doplní bieda lidská. Tak kdys bieše řekl Hospodin: Ještěť jest sě nekonala a nedoplnila zlost Kananejských; a pak, když sě jich zlost doplnila, zahladil je. A zdali ob velikú stranu zlost sě v lidech nerozmáhá? Mnoho jest toho, jakož pravieše svatý Pavel, že tací lidé nastanú ku posledním časóm. A protož počátek zlého, veliké země třesenie, za mne již bylo, a od toho miesta viec morové večas tamto a večas tamto, a dřéve toho tak nebývalo často. Hleď na moc římskú, zdali od Římu neodstúpá? Musiť řéci, jakož praví svatý Řehoř, že jest mnohé tak vyšlo, jako jest bylo prorokováno, činí nám jistost, že také i jiné přijde.
A když pravil Kristus o súdném dni a tato znamenie před ním byl pověděl i zbořenie jeruzalémské, a to sě jest také stalo, bieše řekl i apoštolóm, aby sě sami opatřili, že mají i oni prvé pro jmeno jeho trpěti a zemřieti. Protož snad i my zemřem, než súdný den přijde a ta hrozná znamenie před ním. Přijměmž to od Krista slovo, jako by nám řekl: Vizte sě sami, totiž: zahyneť svět, vezmeť konec; a budúť prvé hrozné věci, a takť sejde. I každý z vás umře, a to první jeho súdný den bude. A s tiem, jakž bude hoden, bude schován k súdnému dni posledniemu. A bývajíť znamenie i před tiem prvniem dnem súdným, totiž před smrtí. Vídáme, ale netbáme. Byv mlád člověk, zdráv, krásen, silen, i bude stár, mrzut, nezdráv, mdel. Krása vlasuov promění sě, oblysne, oplchá, ošediví; zuby žlutnú, oči zemdlejí, hluchota přijde, ruce sě vztřeseta, kuože sě svraská, hřbet sě skloní. A kto by všecko hubenstvo početl biedy našie, ješto nám vše ukazuje, že sě jest zbořiti našemu tělu a jíti k súdu? A nad to vidíme mnohé, že zdrávi, krásni, mládi; jednežť je brzká smrt vzlúpí. Protož vidúc již znamení tolik, že
