po[43r]číslo strany rukopisučechu vysokými hlasy volati nekázniece. Ale Ezechilus mudřec, povsta před lidem, i vece, aby nikoli Alexandrovým slovóm nepřivolili. Ale měštěné sšedše se prosiechu Damastena mudrce, co by se tomu zdálo, aby svú radú zjevil. A protož on, zprosiv se a rukú pokynuv, aby mlčeli, takto jest mluvil: Mužie, měštěné moji, prosímť vás, abyšte slova má pokojně přijeli a slyšeli. Čijete li se takově, že moc Alexandrovu utlačiti móžete, bojujte s ním a slovóm jeho nikoli nepovolujte. Pakli nemóžete, raziť[bg]raziť] razit vám, dajte se jeho velebnosti, neb viete, jakož jste od našich starších slýchali, že král Xerses přemocný a zvelebený, kakžkoli mnoho bojóv a vítězství bieše doséhl, však v Elede vlasti vzal jest škody. Ale tento Alexander bez čísla měl jest pobitie, v nichžto nic jiného nežli svítězenie jest dobyl. I zdali, bydléce v Tyru, nebiechu přemocní rytieřové a ve vší brani zvykalí a dospělí, co jim jest prospělo jich množstvie anebo síla? Tebanští múdrostí a udatenstvím stkviechu se nad jiné lidi, kteřížto od města toho založenie uměním bojovánie biechu okrášleni, ale co jim prospěla jich múdrost a síla přemocná bojovánie? Polopenští, kterak jsú bojovali s Alexandrem, však potom potlačeni byli od něho. I zdali jste nesrozuměli, že mnohá města mocná, k nimžto bieše přitrhl, beze všie odpory a sváru jeho poddali sú se velebnosti, neb tiem jest Stragoru zbavil kniežetstvie? Dobřeť[bh]Dobřeť] Dobrzet jest zajisté učinil, neboť jest vina Stragorova mezi tiem, neb sme slyšeli, že Alexander jest také múdrostí ozdoben, že bez viny Stragory z jeho kniežetstvie nikoli nevyhnal jest.
Kapitola XXXII.
Uslyševše Atenenští, jednostajně počechu chváliti radu Damastenovu. A ustavichu, aby poslali jemu korunu zlatú, jenž vážéše liber padesáte, a posly, jemu jenž by slíbili dani a poplatky. A tak se jest stalo, ale mu[43v]číslo strany rukopisudrcóv
