sem hospodinu: „Buoh muoj si ty, nebo sbožie mého nepotřěbuješ.“ Ps15,3 Svatým, jenž sú v zemi jeho, vdivil všěckny vóle mé v nich. Ps15,4 Rozmnoženy sú nemoci jich, potom přispěli sú. Neskodlúči sboróv jich ze krví ani pomnieti budu jmen jich skrzě rty má. Ps15,5 Hospodin čiest dědiny mé a utrpěnie mého, ty si, jenž navrátíš dědinu mú mně. Ps15,6 […]text doplněný editorem[102]…] Funes ceciderunt mihi in praeclaris; etenim haereditas mea praeclara est mihi lat. (homoiot.) Ps15,7 Poděkuji hospodinu, jenž mi dal rozum, nadto až do noci trápiechu mě ledvie mé. Ps15,8 A vidiech hospodina mého v obezřění mém vždy, nebo na pravici mně jest, abych nebyl pohnut. Ps15,9 Proto veselilo sě jest srdce mé a radoval sě jazyk mój a nadto i tělo mé otpočine v naději. Ps15,10 Nebo neostavíš dušě mé u pekle ani dáš svatého tvého viděti zkaženie. Známys učinils [mi]text doplněný editorem[109]mi] mihi lat. cěsty života a naplníš mě veselé s uobličějem tvým, rozkoši u pravici tvéj až do koncě.
Exaudi, domine, iusticiamcizojazyčný text
Ps16,1 Uslyš, hospodine, pravdu mú, uslyš modlenie mé. Ušima přijmi modlitbu mú, ne ve rtiech lstivých. Ps16,2 Z uobličějě tvého súd muoj prospěj, oči tvoji vizta pravedlnosti. Ps16,3 Pokusils srdcě mého a navščievils nocí, ohňems mne pokušěval a nenie nalezena ve mně zlost. Ps16,4 Aby nemluvila usta má činóv člověčích, pro slova rtóv tvých já ostřiehal sem cěst tvrdých. Ps16,5 Svrchuj
