činil, a mlčal sem. Pomněls sě křivedlně, ež budu tobě roven, vztreskci tě a ustavi proti obličěji tvému. Ps49,22 Rozumějte toto, již zapomínáte boha, aby někdy nepopadl, a nebude, [kto]text doplněný editorem vypopadna. Ps49,23 Obět chvály počstí mě a onde cěsta, že pokáži jemu spasenie božie.“
Miserere mei, Deus, secundumcizojazyčný text
Ps50,1 Ps50,2 Ps50,3 Smiluj sě nade mnú, bože, podlé velikého milosrdie tvého a podlé množstvie smilováních tvých shlaď zlost mú. Ps50,4 Viece omyj mě, hospodine, ot zlosti mé a ot hřiecha mého očisť mě. Ps50,5 Nebo zlost mú já znám a hřiech mój proti mně jest vešda. Ps50,6 Tobě samému shřěšil sem a zlé přěd tobú učinil sem, aby pravedlen byl v řěčech tvých, a svítěž, když súzen býváš. Ps50,7 Nebo aj, v zlostech počat sem a v hřiešiech počala mě mátě má. Ps50,8 Nebo aj, pravdus miloval, nejisté a tajné múdrosti tvé zjěvils mi. Ps50,9 Pokropíš mne, hospodine, yzopem a zčiščen budu, umyješ mě a nad snieh obielen budu. Ps50,10 Sluchu mému dáš radost a veselé a vzveselé sě kosti ponížené. Ps50,11 Otvrať líce tvé ot hřiechóv mých a všě zlosti mé shlaď. Ps50,12 Srdce čisté stvoř ve mně, bože, a ducha pravého obnov u prsech mých. Ps50,13 Nezamietaj mne ot lícě tvého a ducha svatého tvého neotnos ote mne. Ps50,14 Navrať mi veselé spasenie tvého a duchem prvnějším stvrď mě. Ps50,15 Nauči zlostné cěstám tvým a nevěrní k tobě obrátie sě. Ps50,16 Vysvoboď mě ze krví, bože, bože spasenie mého, a vzveselí jazyk mój pravedlnost tvú. Ps50,17 Hospodine, rty má otvoříš a usta má zvěstovati budú chválu tvú. Ps50,18 Nebo ž’ by byl chtěl obět, dalť bych byl všelik, v uobětech nekochati sě budeš. Ps50,19 Obět buohu duch zamúcený, srdcě skrušeného a poníženého, bože, nepohrzieš. Ps50,20 Dobrotivě učiň, hospodine, v dobréj vóli v tvéj Sion, aby byly staveny zdi jeruzalémské. Ps50,21 Tehdy vezmeš obět pravedlenstvie, ofěry a oběti, tehdy vložie na oltář tvój telcě.
Quid gloriaris in malicia, quicizojazyčný text
Ps51,1 Ps51,2 Ps51,3 Co sě chválíš v zlobě, jenž mocen jsi v ducholovenství? Ps51,4 Veš den nepravost myslil jazyk tvój, jako břitva ostrá činils lest. Ps51,5 Milovals zlob nad dobrotu, zlost viece než mluviti pravedlnost. Ps51,6 Milovals všě slova svalenie jazykem lstivým. Ps51,7 Proto buoh zkazí tě až do koncě, vysapí tě a vystěží tě z stanu tvého a kořen tvój z země živých. Ps51,8 Uzřie praví a vzbojie sě a naň sě vzsmějí a řkú: Ps51,9 „Aj, člověk, jenž nepoložil boha spomocitele svého, ale jměl naději v množství sbožie svého a přěmožen
