šlechtici i pány i se všemi jinými lidmi i se vším jiným právem beru a manstvie činím jakžto pánu jmému. Pokoru také poslušenstvie slušě i věrnost nynější přísahú činím přěd těmito svědky i takto zjednávaji, aby synové i náměstkové moji, jenžto po mně budú, viec potom z rukú tvú neb tvých budúcích to vévodstvie u manstvie přijímali a poslušenství vierú i přísahú svú slíbili. Nadto slibuji i mé budúcí v to zavazuji tobě i tvým náměstkóm českým králóm věrně pomáhati vší mocí i sílú, kdyžkoli kážeš neb káží tvój budúcí, který čas neb kolikrátkoli jako věrný tvój man neb pán, který tvé země, zvláště také všech zemských i duchovních listóv neb milostí papežových neb říských ciesařóv neb jiných kniežat polských neb kterýchžkoli a držeti sě tak, aby nižádnému jinému manstvie nečinil ani činili. Tomu všemu na svědectvie a na věčné potvrzenie tento jistý list svobodně a dobrovolně tobě, králi, i tvým náměstkóm pod mú vlastní pečetí dávaji i pod pečetmi dóstojných mužóv pražského a olomúcského biskupóv a ctných kniežat Bolka vévody slezského a knieže Mikuláše opavského i jiných mnoho opatóv (břevněvského, strahovského, kladrubského, oseckého) i jiných rozličných proboštóv také i děkanóv k mé prosbě jsú přiloženi. Dalo sě jest tuto u Praze v králově síni přede všemi pány a úředníky mé země i před všemi také pány české země i zákonníky i měšťany i rozličnými jinými lidmi, jenž k tomu přivoláni byli toho měsíce ledna.“
{Svatba velebná}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě devadesát, když Václav knieže Jitu pojal dceru Rudolfovu, sestru svú za jeho syna dal jest také, a tak ty smlúvy mezi otcem jeho a mezi Rudolfem říským skrze přietelství jsú obnoveny. Rudolfus pak v desíti tisíciech hřiven střiebra u věně Václavovi Cheb město se vší jeho krajinú zastavil jest. Toho léta inhned ten Rudolfus poslal posly k němu chtě to zasě mieti. A Václav pak z svú
