Gunhuta sestra krále Václavova druhého točíš jménem tiem v klášter v jeptišky u svatého Jiřie sě oblekla. A když pak potom abatyší byla, mnoho svobody klášteru učinila jest.
Léto Božie tisíc tři sta a tři král Václav druhý tiem jménem šestý král český, Elžku dceru Přemyslovu krále polského jenžto pojal byl, s odpuštěním mohučského a s hnězdského arcibiskupóv skrze Jindřicha biskupa vratislavského zjednal a zpósobil byl, že u pražském kostele slavně jest korunována. Po tom korunování měl s ní dceru Agnežku, ješto potom svidnickému vévodě oddána byla.
O větčších přieběziech krále Václavových mnohých, co sě jemu těch časóv s rozličnými dálo
{Uhrové učinili nešlechetně}textový orientátor
Léto Božie tisíc tři sta a čtyři Uhrové nešlechetní nejsúce pamětliví své viery i svých přísahu krále Václava mladého nechtěli mieti ani jemu pomoci dáti, jiného jménem Karla syna Karlova krále sicilského, jehož jim Bonifacius papež dal byl, zvolili. To král Václav uslyšav otec jeho s velikým vojskem vzdvihl sě do Uher i poplenil jě, Ostřihom město zkaziv až do Budína trhl, tu vzem svého syna domóv sě zčestně vrátil. Téhož léta Albrecht říský král po smrti Jitině králové poslal posly k králi Václavovi chtě od něho Cheb, Míšni, Uhry a Polsko mieti a chtě, aby jemu Hory za šest let postúpil, neb osmdesát tisícóv hřiven střiebra jemu dal, a to jako z práva desátkóv aby dal za dřévnie své předky i také budúcie, že ta jistá daň k ciesařství točíš příslušala by zprávně. Kterýmžto poslóm král odpověděl, že toho učiniti nechce, proněžto tento jistý Albrecht vtrhl do země české a syn jeho Rudolfus vévoda rakúský do moravské i poplenili je nepřietelsky.
{Horníci Miešenci velmi dvoru učinili}textový orientátor
Potom vojsko oboje sešli sě vhromadu i přitrhli k Hoře a tu stany rozbili. Tehdy měštěné ti jistí vzemše radu i svařili z sazí a hnisu zemského i z kakých střiebrných pěnek jedno svářenie zelené velmi divné, jakž oni
