podbil z svými strýci s Šípem, s Otú a s Kunrádem i s Čechy také ve všech věciech múdřě a udatně sobě činíc. Za jeho časóv pokoj byl i byla země všeho dobrého plná. Ten když umřel, v lenínském klášteře jest pochován jediného syna dědice po sobě ostaviv Heřmana, nebo jiní za mladi zemřeli biechu. Albrecht pak bratr Oty Dlúhého pojal jest dceru krále skocského, s nížto dva syny měl, jež za jeho zdravie umřela. Měl také s ní dvě dcery, z nichžto jednu Jindřichovi majtopolenskému dal jest a druhú vévodě z Lavemburga. Ten jistý po smrti bratra svého mnoho dobrého jest učinil a takž pak po smrti ženy své byv živ jako mnich, neb ten klášter, jenžto Celi Portacizojazyčný text slove, založil a nadal jest, učinil také panenský klášter u Vanseku a bohatě nadal. A takž poctivě živ jsa zčestně jest umřel, tehdy v Leníně poctivě pohrabán a potom do Celi Portycizojazyčný text přinesen, jehož všecko jměnie na Heřmana spadlo na syna Oty Dlúhého.
{Zle chovaní královici}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě osmdesát bez jednoho Jindřich vévoda slezský po smrti Otakarově Kladsko až do svého života měl jest, neb sta sobě byla zapsala: „Umřel-li byl bez syna Jindřich, všecko jeho vévodstvie věčně k zemi mělo sě dostati. Pakli král ale, Kladsko do života on měl mieti.“ Zatiem markrabie brambuřský zprávce zemi i královce mladého královu Kunhuntu s jejie synem Václavem s hradu pražského v noci vzem na Bezdězy kázal vésti, Čechy všecky odlúčiv od nich. I dal jim Sasíce za čeledíny i kázal jich snažně střieci, aby nikam bez odpuštěnie purgrabina nevychodili a ztrávu malú měli. Země často napomínaly i prosily, aby královú s jejie synem vrátil, aby jich poctivějie chovali, an slibu nikdy toho učiniti nechtěl. Zatiem pak králová uhlédavši svój čas s odpuštěním purkrabiny nechavši syna na hradě do Prahy sě brala k Agnežce ke dceři králově někdajšieho, jenž u svatého Franciska v klášteře bieše. Odtavad pak řekli sě do Moravy pro navštievenie
