{O groší zaražení}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě devadesát a devět. Léto Božie tisíc a tři sta Václav král český markrabie moravský, polský a zandomirský vévoda toho měsiece července povolal sě sty člověkóv v tom dospělých z Florencie i kázal jim nový groš zaraziti a haléř, jichžto dvanádct za groš platilo by, neb dřévných těch časóv častá měna jest byla lidem velmi škodlivá. Proněžto tento král milostný znamenav to, že jest škodlivá, kázal čistý peniez střiebrný beze vší přieměsky kovati. Téhož léta z Polsky přijeli poslové dávajíc věděti, že král umřel a jedinú dceru po sobě ostavil i prosili jeho snažně, aby tu jistú dievku Alžbětu pojieti ráčil a v zemi sě uvázati a jie od nepřátel obrániti. Král poradiv sě z svými věrnými sebrav vojsko veliké, vtrhl do Polsky a tak všecky nepřátely udatně ukrotil a královstvie svému panstvie osobil. S tiem pak vzdvihl sě do Hnězda a tak ku prosbě panské těch zemí arcibiskup hnězdský na královstvie jeho koronoval. A takž zprávci neb kapitána pána Hynka z Dubé tu ostavil, do země české zčestně sě jest vrátil. Toho léta bylo jest léto milostné, proněžto mnohý lidí vzdvihli sě do Říma.
{Brambuřská}textový orientátor
Téhož léta Albrecht bratr Otóv Dluhého markrabie brambuřský umřel a pohrabán v Leníně a potom do Celi Porticizojazyčný text přinesen. Tak Jan bratr Otóv umřel jest, jenž kakžkoli malý, ale udatný. Ten Jan ostavil po sobě syna žáka Kunekina kanovníka, jemuž rýnovská země dána byla do života, po jeho smrti k Voltmarovi sě dostala. Onen Oto Šíp a Kunrád, když z vězenie puštěna byla, spolu sě do své smrti držala. Ale Ota múdře a udatně všecku zemi zpravoval, mnoho zemí i měst i hradóv z svým snaženstvím dobyl a také mnoho bojóv měv jednak z strýcem z svým Dlúhým Otú, když živ byl, jednak z Majtburčany, jednak z Slovany, jednak z Polany i s mnohými jinými. Tento Ota po smrti Dlúhého Oty, když jako k starosti přišel byl vdžycky
