lstivě, zasě je umyslil jmieti anebo svój život za to dáti. Proněžto vojsko shromáždiv vtrhl do Rakús, a tak ohněm a plenem zhubil je. S tiem tak z krajiny lanenské hnuv sě, několik dnóv stál na poli a potom do Drosendorfa na to miesto přijev tu jest stany své rozbil. Vzvěděv Rudolf, z svým vojskem přěs Dunaj přejev na moravských meziech sě postavil s vojskem. Již také Otakar přijel bieše na jednu horu v lese blízko od té vody od Moravy o říském králi nic jistého nevěda. Proněžto říský návodem toho nectného a nevěrného Miloty poslal špehéře shleduje, kterak jest tam, neb ten jistý Milota ohavník nešlechetný proti kterakýs starý hněv v svém srdci jmějieše, ano jeho však král po vší Moravě zprávci a pánem učinil byl. Takž pak když den ode dne skrze ty špehéře přípravu toho Miloty proradného uzřel, že král z svými ubezpečil sě a sám sě z svými pojistil, přiblíživ sě ihned v rychlosti vojsko obklíčil. Otakar vida vojsko veliké říského a uznamenav, že mnohé zrady nešlechetné v tom stálo sě, z nichžto přědtiem vystřiehali jeho říský král, protože na jeho dvoře vchoval sě byl, na to nepodbav nic, vojsko své zjednal. A tak nesčakav veliké síly lidí svých ani také do Miloty vtipu kterého zlého maje obdrženie vítězstvie bojovati směle umyslil jest. Takž pak když sě vojska snídú s obú stranú, jechu sě bojovati chutně. A zatiem inhned tento nešlechetný zrádce Milota zapomněv dobrodienie králova z svými preč odstúpil, svého krále a pána v také nehodě toho bojencstvie opustiv. Sta sě veliké bitie a přětěžké, ano někteří Čechové padají na zemi a druzí běžie od svého krále.
{Král Otakar zabit den svatého Rufa}textový orientátor
Proněžto král byl tu poražen a v tom boji den svatého Rufa zabit, jehožto smrtí říský král Rudolf velmi jest želel. A takž pak král do Prahy jest přivezen a na Praze poctivě pohrabán, na jehožto miesto syn jeho Václav vstúpil, pět let
