takto jim: „Pravímyť vám to, žeť nás jest teskno. V takém úsilí a v takém bojování již viece přěbývati nechcem, neboť ženy smy, jimžto neslušie nad mužmi panovati. Aj toť již přistúpite k hradu k Děvínu bezpečně, z nás učiňte, což vám libo jest.“ Kterúžto řeč páni kniežeti Přemyslovi donesli jsú rozpravujíce ty věci. Jimžto on odpověděl a řka: „Neroďte, neroďte jim věřiti, pod nevěrným pokrytím svú lahodnú řečí oklámajíť vás.“ Ale však páni ti jistí radu kniežete svého opustivšě, všecky muže shromáždili jsú, kteréžkoli mohli mieti. A tak v noci tú cestú, kterúž jim dievky ukázaly, na hrad na Děvín vešli jsú. A tu všickni od dievek, ješto z tajných stráží řítily sě na ně, ukrutně jsú zbiti.
O Ctiradovi, kterak od dievek oklamán jest
Potom pak po takém lítém a ukrutným těch jistých panen v český zemi toho času nižádný pán znamenitý nebieše živ zóstal mimo jediného Ctirada, mužě múdrého a mnohú cností slovútného, kterýžto Ctirad pro jedné svády úklad preč jeti jmějieše. Když vzvěděchu to, pak ty jisté špechéřě poslavše, hroznú a velikú lest vymyslichu sobě tiemto činem, že jednu dievku velmi krásnú jménem Šárku v jednom u velikém lese, ješto tehdy biešě, v němžto přěvelicí biechu dolové, uvázáchu k jednomu dřěvu, položivše flašku medu podlé nie a trúbu lovcovú tak, aby, když by ten jistý Ctirad svú cestú jel a k tomu sě miestu přiblížil, kdež dievka uvázána biešě, lstivými slovy od nie oklamán jsa, pro jejie rozvázanie i také pro medové napitie i pro té trúbě zatrúbenie na tom miestie s ní odpočinul. A tak lestným jich výmyslem z tajných ztráží, v nichžto jeho ukrutně čekáchu, dievky ty jisté vyraziec toho slovútného pána, jehožto samého,
