práva, jimižto po dnešní den země zpravuje sě.
O tom hradu, jemuž dějí Libic
Potom pak Libuše udělala jest hrad blízko od Labě podlé toho hrada, ješto Kolín na Labi, jemužto Libic řiekají. Tu po své smrti jest pohrabána. Ten jistý hrad potom po dlúhém času byl jest Slavníkóv hrabie urozeného, jenž byl otec svatého Vojtěcha, jenž také tu s mateří svatého Vojtěcha z svú ženú pohrabán jest.
O zabylství oněch dievek, ješto divně své věci činily
Když pak Libuše umřela jest a v Libici pohrabána byla, pozdvihla sě jedna dievka v pýše jménem Vlasta, jenž lakomstvie ku panovánie jmajíci jako paní jejie Libuše zemi někdy zpravovala, tajně povolala k sobě všech dievek i mluvila k nim takto: „I vieste-li, že paní naše Libuše, když živá byla, zemi tuto zpravovala jest? Proč bych já také s vámi jie nezpravovala? Neb já všecka tajemstvie jejie viem a také sestry jejie Tetky všecka kúzla uměji ke zdraví i k nemoci, jakožto byla sestra jejie uměla jest. Protož, že jich uměnie já nade všecky jiné najlépe já umiem a rozumiem. Chcete-liž vy pak nynie spřáhnúti sě se mnú a mně věrně pomáhati a se mnú spravedlně státi? Nadějiť sě já, že na všech věcech mužóm panovati budem.“ Tehdýž pak ihned všecky dievky odpověděly jsú: „Tato řeč, jenž ty mluvíš, nám sě velmi dobřě líbí.“ Kterážto Vlasta, uhledavši sobě jeden čas hodný, dala jest dievkám jedno pitie uměním učiňené píti, kteréhož nápoje a okušenie všecky ty panny jaly jsú sě mužóv, bratróv, otcóv i rodičóv tak velmi nenáviděti, až právě do smrti jim nepřějiechu. A všecko pokolenie mužské v nenávist velmi ukrutně jmějiechu jako právě vrahy. Toho jistého také času
