ženy a panny jezdiechu na koních na lov i k jiným ke všem skutkóm i také jakožto mužě všem jiným mužským obyčejem obykáchu. Jednoho pak zajisté času knieže Přěmysl, jenž prorok bieše, videl jest u vidění jednu dievku s jinými dievkami jie vzdvihujíci, jenž podáváše jemu plné čieše krve, aby ji pil. Pro kteréžto viděnie všecky pány i všecky starosty lidské svolal jest a zeviv jim viděnie toto i řekl jest k nim a řka: „Bojte sě od takových žen a od dievek veliké nehody a ohavenstvie přijíti v časiech, neb veliké svobody pójčili ste jim, aby skutkóv mužských nenadržely sě, nebráníte jim ani tbáte brániti.“ Kterážto slova ti jistí páni mimo sě pustivše ani jich co tbavše dievkám a ženám přěpustili jsú k jich vóli drzost mieti. Potom pak ne po mnohem času ta jistá Vlasta zprávce těch žen a těch dievek chtieci silnějie proti mužóv ty dievky zbuditi, dala jim jest to jisté pitie kúzlem učiněné po všie češké zemi píti, kterýmžto nápojem k mužské smrti přěukrutným protivenstvím lití biechu. To když tak učinila, byla z dievkami a z ženami lstivú radu učinila jest, aby toť již nočného času, když by muži spali, po všie zemi v svém odění připraveny jsúce, se všech stran na muži sě řítili a je v tom spaní otrápili a tak všecky zbily a zmordovaly a jich koně i oděnie jim odjely. A tak pak, aby sě připravily a ohradily k bojování k Vyšehradu, na němž knieže Přěmysl přěbýváše. Proněžto stalo sě jest, když podlé svého chtěnie a podlé své vóle všecky muže staré i mladé zbily biechu, schromáždily jsú sě všecky vhromadu na pole. A tak proti Přemyslovi vyjedše hrad vyšehradský mocně oblehly jsú a proti tomu hradu na vrchu jedné veliké hory hrad velmi tvrdý vzdělaly jsú i vzděly jsú tomu hradu Děvín,