zádavami zemi poplenili a jiným chudým lidem veliké škody učinili. Ten jistý Albrecht na léto umyslil jest byl do zemi vtrhnúti a ještě věčší Čechóm škodu učiniti. Ale zatiem pak hanebně byl zabit, a tak jeho lidé v zemi, ješto ostavil byl, ke všem čertóm preč utekli.
{Bramburská}textový orientátor
Toho léta u vigilie svaté Maří zvěstovánie, jakž kronika bramburská líčí, Jan markrabie umřel a v lenínském klášteře pohrabán, jehož všecka země želela, neb jediný Valdmar ostal již byl. Když pak ten Voldmar viděl, že již zhynuli ti, k nímž markrabstvie příslušie, povolal k sobě Jindřicha syna markrabina, ješto Avelant příjmě měl, nad tú zemi řečenú Bělič, jenž sě jemu v rozdiele dostala byla, učinil jej dědicem, nebo k tomu všech markrabí panstvie dostalo sě bylo. Ten Voldmar vtrhl do Míšně a mnohé hrady i tvrze zkazil. Vtrhl také podlé té vody proti Polanóm, ukrotil je. S magnopolenským Jindřichem boj také měl jest, neb zemi jeho přědtiem zhubil byl, proněžto když s obú stranú boj veliký měli, kakžkoli s oné strany viece jich bylo, však Voldmar z svými udatnějie činil a také rány trpěl, že za mrtva tu o tejden sedlákové biechu jeho obklíčili chtiec dobiti, ale rytieř Vedske přihodiv sě tu i odjal jim jeho. Ten Voldmar umřel jest léto Božie tisíc tři sta a devět a v komarském klášteře pohrabaný.
{O zpravovánie Jindřichově korutanského v české zemi}textový orientátor
Tento jistý Jindřich když králem byl volen českým, pět let svého zpravovánie zemí českú vládl, ale za svého vládanie málo dobrého nebo nic neučinil, ano však Hora ani dřév, ani přědtiem, ani budúcích časóv nikdy lepších užitkóv nedávala na střiebře, proněžto kakžkoli téměř bezčíslně zbožie odtavad jměl, ani sobě, ani zemi nic dobrého neučinil, ani pokoje zjednal lidem svým.
{Věno králové bylo zavazáno}textový orientátor
Toho času králová Alžběta Rakušanóm města svého vzdala věno: Hradec, Mýto, Chrudim, Polic a Jaromiř vzdála jest, jenž své
