Loktek s pány a měšťany svými uradiv sě královské a zandomřské země lstivě od krále českého dobyl.
{O smrti krále Václava v Moravě}textový orientátor
Proněžto jeho smělost král chtě skrotiti, shromáždiv vojsko zdvihl sě k Královu. A když na té cestě přijel do Olomúcě, v děkanovu domu sě rozhostil. A když tak letnieho času v jediném čechlu a v plášti po sieni chodieše, jeden nešlechetný a nevěrný syn přistúpiv ku královi, an sě nic na něho nedomní, uhledav ten čas, s ním nižádný nebyl, tři rány královi nožem smrtedlné učinil a s tiem inhned utekl. A kakžkoli toho času nejest viděn, kto by ten skutek spáchal, však té chvíle inhned skoro jeden rytieř jménem Kunrád z Potštejna urozením Durynk vysunul z sieni krvavý nóž v ruce nesa, když běžieše. Ti, ješto přěd sieni biechu, jeli jeho a ihned zabili. Tento jistý král toho měsíce srpna osmnáct let vstáři jsa nižádného dědice neostaviv po sobě zabit jest a v Olomúci pochován a potom do Zbraslavě přinesen. Po jeho smrti jako najbliší Loktek dědic krále polského Přemysla Polsko obdržal. A Ota vévoda bavořský uherským králem byl volen, s nímžto Karel onen syn sicilského krále válku podjal. A takž pak po mnohé válení Karel vždy obdržal královstvie.
Téhož léta k ochtábu světěj Mařie všickni páni i měštěné k volení nového krále obecně jsú svoláni. Tu na tom roce mezi volením byla róznice. Jedni Rudolfa vévodu rakúského syna krále říského Albrechtova volili a druzí Jindřicha vévodu korutanského, jenž tu také bieše. Ano však věčší strana, kakžkoli ne pevnější, rakúského volila bieše, ano však korutanský dceru krále Václava Annu jmějieše za sobú. Sestřě těto dvě Elžka a Markléta přede všemi pány prosili jsú, aby svého dědictvie, královstvie točíš českého, zbaveny nebyly, tak aby Rudolf nebyl volen, ale Jindřich králem byl korutanský, a tak s tú řečí ustavenie ciesařská na svú stranu přivozováchu. Ale nic to platno nebylo, obec vždy voláše a prosieše, aby Rudolf králem byl. Uslyšav zatiem král říský
