[111v]číslo strany rukopisujehožto ne Voldmarovi, ale čtyřem svým rádciem poručil byl. Potom pak tyto poručníky odjednav některak přichýlil dítě k sobě. Zatiem pak tito jistí poručníky mateřini tajně dítě od Voldmara vzěli i nesli na Špandov hrad i hledali jeho snažně. Když pak o tom rok měli po některém času, máti řekla Janova, že o tom vnesenie nic nevie, poněžto Voldmar rozhněvav[fd]rozhněvav] rozhyewaw sě i ukradl dítě s hradu. Ten Voldmar měl jest Heřmanovu dceru markrabinu. Protože bezdětkyně, nižádného dietěte po sobě neostavil. Ten Voldmar byl malý, ale sám rozličné šlechtice a pány se všeho světa u svého dvora měl, chlúbce byl veliký a pyšník. Když od krále dackého pasován přěd Rostokem tiem městem byl, taký byl náklad učinil a i hercóm dary dal, že skrze to byl sě velmi vzdlužil s magnopolenským Jindřichem a s Rudolfem saským vévodú, jehož sestru měl. Ten Jindřich mnoho jest bojóv strojil. Ten Voldmar sebrav vojsko veliké vtrhl do Stargardenské země i poplenil ji. Jedno městečko malé řečené Voldek když oblehl, byl dlúho u něho ležav a mnoho škody na koních i na jiných věcech měl, nic jest nevzal. Ten Voldmar markrabí byl jal, jen míšeňskú zemi za vyplácenie jemu vzdal. Ten Voldmar blízko přěd svú smrtí již z synem sě vhromadu s majtburským arcibiskupem Purkhartem protivníky všecky ukrotili, a tak najprvé ony Dealvenské ku pokoji připudili, hrad jich Arkiloven oblehše[fe]oblehše] obleſſe. Zatiem pak Jan markrabie Kateřinu dceru vévody glogovského pojal jest. kakžkolivěk mlad, však mysl měl mužnú čtřnádct let maje sobě. Byl múdrých řečí i skutkóv přátelóm milostný, nepřátelóm ukrutný, ctných a šlechetných činóv byl mládenec, jehožto Buoh z tohoto svět brzo jest vzal.
O tom, ješto král Václav v Olomúci zabit, a o jiných mnohých přieběziech v zemi české i moravské
Léto Božie tisíc tři sta a šest toho měsíce února král Václav sestru svú Annu Jindřichovi korutanskému a tirolskému vévodě oddal. Zatiem pak
