bratra Vladislavově a o jeho náměstciech po něm
Toho léta když umřel přešlechetný Vladislav syn Vratislavóv krále prvého českého, Soběslav bratr jeho, mlaší čtvrtý syn Svatavín i králové české, vstúpil jest na jeho miesto osmnádctý den toho měsíce máje. A kakžkolivěk Ota syn Otóv někdajšieho starší vnuk jeho pro tu jistú věc, že on kniežetem byl, velmi nenaviděvše jeho, však jest jemu odolati nemohl.
Léto Božie tisíc sto a sedmmezdcetma Soběslav knieže české vzdvihl sě jest i zsadil Otu vnuka svého s jeho seděnie i dal je Vratislavově synu Oldřichovu a jej na otcovu dědictvie sadil. A tak pak vešken diel Otóv zkazil jest a poplenil. Ten jistý Ota bral sě jest k římskému králi jménem Lotarovi i navedl jest jeho, že jest proti Boleslavově strýci jeho veliké vojsko sebral. A tak s ním do Čech vtrhl, až právě k tomu městečku, jemužto řiekají Chlumek.
Veliký boj Soběslavóv
Tu v tom jistém městě Soběslav knieže české země z svým se vším vojskem hotov jsa k bojování, připraviv sě již tak, jakž právě jměl sě mieti se vším hotov, jal sě jest bojovati. A tak tu v tom jistém boji kromě všech štítonoší, ježto panošky slovó štíty za pány nosíce, i kromě všech jiných neznánitých panoší pět set pánóv velikých a znamenitých v tom jistém boji zbito jest. Tu také v tom jistém boji Ota syn Otóv dřéve řečeného zabit jest. A znamenaj veliké Boží milosti: Jedině tři člověkové z této straně Soběslavově jsú zabiti a král z svým ostatkem lidu sotnú túhú jedva jest utekl.
Svatý Václav na konie byl jest
Nie, praví také zajisté, že v tom jistém boji viděn jest svatý Václav dědic český, mučeník Krále nebeského, od některých od mnoha z české země, sedě na konie, přestkvúcím rúchem jsa oděn, bojuje za svój věrný lid maje na svém kopí praporec nebo korúhev nebo znamenie svatého Votěcha mučeníka Božieho. Takž pak potom, když Čechové obdrželi s velikú chválú, knieže
