a Božěka kaplana svého, jenžto všickni Vršovčené sú byli, ta jistá zrada vyšla byla, proněžto nalezením pánóv zemských súd vydán jest na tyto jisté. Proněžto Soběslav knieže české rozličnými mukami Miroslava a Střěžimíra mučiv, na kusy téměř rozebrati kázal a tak zlostníky umořiti. Jiné pak vnuky Vršovských, točíš Křivosuda, Viecemila a Jindřicha, stieti jest kázal. A když tak ti jistí hubencě tú poslední záhubú hubiechu a trpiechu, inhned v tu dobu jako diábel přinese pak onoho Božka kaplana, jenž ihned na tom miestě by pochycen a u věčný žalář vsazen. Takž sě jest to i naplnilo, co staří řiekají.
Stalo sě jest tuto dřéve řečeného léta toho měsíce června téhož vše léta inhned skoro Břecislavovi synu Kunrátovu, jakž již povědieno, k přikázanie Soběslavovu pro ten jistý nectný skutek oči jsta vylúpeně velmi ohavně. Téhož také léta Vratislav syn Oldřichóv z vězenie jest puštěn.
{Střiebro uděláno}textový orientátor
Druhého pak potom léta Soběslav knieže královstvie českého Střiebro to jisté město jest udělal.
Také podlé jedné vody, jížto Nisa řiekají, udělal jest město Zhořelec Gerlic řečené, ješto dřéve předtiem Dřebnov slovieše. Toho léta také Menhart biskup pražský z Jeruzalema sě jest vrátil, a takž pro to jisté narčenie, jimžto narčen bieše, mohučskému arcibiskupu a pobembeřskému biskupu dán jest u moc, aby oni vzeptajíce sě té věci i sněli tu vinu s něho.
Léto Božie tisíc sto třidceti a dvě, když král Lotarius u Pamberce dvór velmi veliký učinil bieše, tu jest také knieže Soběslav byl. Toho také času svatý Godhart u fuldenském kostele stkvěl sě jest, točíš přiebytkem svým. Když pak král Lotarus do Říma sě vzdvihl, poslal jest Soběslav Jaromíra syna Bořivojova, kterýžto Bořivoj byl jest Vratislavóv syn, prvého krále českého, sě třmi sty
