jest a od arcibiskupa mohučského posvěcen, jakž toho slušieše.
{Tři smilce}textový orientátor
Téhož také léta toho měsíce února kterákaz znamenie na slunci bylo, že zevilo, až právě do desáté hodině zdály sú sě jako tři slunce jsúce všem lidem na ně hledúce. Téhož času ciesař Lotorus římský chtě Soběslava knieže české s Boleslavem Polskú vévodú spolu vhromadu sjednati, povolav jie obú k sobě. A když dlúho jednav nemohl nic prospěti v tom sjednání, příměřie mezi nima uloživ i vrátila sta sě zasě domóv.
Druhého léta pak, když ciesař Lotarus jel do Říma, poslal jemu Soběslav na pomoc z svým vnukem s Vladislavem, jenž sě byl nedávno vrátil z zaslánie svého, točíš že preč byl vypuzen, vojsko lidí veliké.
Léto Božie tisíc sto třidceti a sedm král uheřský Bela zšel sě jest z Soběslavem s kniežetem české země na meziech uheřských a tak pak pokoj a mír mezi sobú utvrdivše vrátil sě do Olomúce a tu velikonoční hod okvasil jest.
{Mír z Poláky}textový orientátor
Potom pak téhož léta Soběslav z Boleslavem vévodú polským na Kladště rok sobě uloživše všicku nepřiezeň dřevní, i jedno i druhé opovrhše, mimo sě u míru a pokoji sta sě sjednala. Téhož také ciesař Lotarus umřel jest a u Brunsviku jest pochován.
Léto Božie tisíc sto třidceti a osm Kunrád jednosvorným volením ode všech římským králem jest volen. A když pak v Pamberce dvór měl veliký, Soběslav jel jest k němu tam jednaje to, aby strýc jeho po něm Vladislav na jeho miesto vstúpil, jakž jest i obdržal. A když pak odtavad do Čech jedieše zasě na Zaské podlé povolenie římského krále, jakž byl povolil svolav všecky
