čeští s túto dievkú Elžkú do Říma byli posláni k ciesařovi římskému králi králevstvie české jemu vzdávajíce a synu jeho Janovi s túto dievkú Elžkú. Jichžto prosbám i jich vzdání Jindřich slavný říský král povoliv té smlúvě tak sě státi majíce dopustil jest, syna svého jim dav, jakž žádali. Proněžto páni poslali k Alžbětě tyto noviny jie věděti dávajíce. Jenžto pojemši z sobú pány většie do špirského města, v němžto tehdy král bieše, vesele jest přijela. Jenžto král Jindřich výborný velmi poctivě jest přijal, a tak syna svého jediného Jana, jenž ve čtrnádcti let star bieše, a Elžka v šestinádcti letech zaň jest oddal. Tu pak po tom oddání svatbu velmi velikú a bohatú jměli. To když sě tak stalo, král římský syna svého Jana mocí svú slavně v zemi českú uvedl a tak pak oba, i syna svého i Elžku, s pány českými a s Petrem arcibiskupem mohučským, s Bertoldem hrabí z Henenberga, z purkrabí normberským i s mnohými jinými pány německými poslal, aby toho Jindřicha korutanského z země preč vypudili. S tiem když vtrhli do Čech inhned udatně Prahu oblehli. A když několiko dnóv leželi, Elžka pro velikú múdrost mnohé měšťany mějieše u městě, jenžto ji velmi přějiechu. A tento Jindřich pro svého bláznovstvie ukrutnost mnohé nepřáteli. Takž ona i hledala o tom tajně, aby brány mohli ji otevřeny býti. Takž pak zatiem i zjednala to, že jednoho dne na úsvitě brána jim byla otevřiena a jenžto všeckni vjeli beze vší přěkazy.
Proněžto léto Božie tisíc tři sta a deset lidé Jindřichovi i měštěné, jenž sě jeho nadrželi, osadivše špitál na Malé Straně u svaté Maří tam byli utekli, ale inhned toho dne králi Janovi lidé jeho dobyli. Takž pak toho měsíce prosince poradiv sě tento Jindřich, u pólnoci vzdvihl sě do Korutan z svú ženú, točíš jako bezpečenstvie maje od krále i od králové. To když sě stalo, jenž Prahu, ješto hlava jest, měl, všecka jiná města i hradové jsú sě jemu poddali beze všie
