vladaře tu měla. Jakés Šváby v nich zjednali, jenžto velmi zemi hubili rozličnými nehodami ji pleniece.
{Páni zjimáni od měšťan}textový orientátor
Ten jistý Jindřich návodem některých měšťan, i pražských i hořských, u Praze veliký dvór svolal, k němužto když sě páni sjeli, ten Jindřich přenešlechetnú radú naveden jsa těch měšťan pány jest sjímal, mezi nimižto někteří zbiti jsú, a takž jeho dvór hanebně skonal. A když ti páni u vězení byli, po některém času bez věděnie svého kniežete s měšťany sě smluvili a některým přietelstvím svatebním sě zavázali. Nebo ten jistý pán z Lichtemburka dceru Jakubovu od Věže pojal jest byl a dcera Jindřicha stařšějšieho z Lipého synu Rajchartovu oddána měla býti, a tak těmi věcmi i jinými zvazávše sě u přiezeň ti měštěné jakž přědtiem k vězení jim dopomohli, takéž k zproštění jich snažni byli. Proněžto stalo sě jest tak, že páni potom tomu jistému Jindřichovi nikakž nechtěli dověřiti ani k jeho dvoróm viece jězditi, nie, ani za krále jeho chtěli jmieti. A s tiem tak srdečně mysléc jeho ven vypuditi, proti němu těžké války búřiechu. A když po tři léta to tak dálo sě v zemi, tento jistý Jindřich markrabie míšenského prosil jest, aby na pomoc jemu přijel slibuje jemu dobrý žold dáti, jenž s pěti sty helmóv do Prahy přijel. A tak mezi tiem Jindřichem a mezi pány byly veliké války.
{Králová nechtěla za Bergova}textový orientátor
Mezi těmi přieběhy bál sě ten jistý korutanský, aby sě jemu skrze Elžku krále Václavova dceru něco nepřihodilo nechutného, chtěl to přědjíti. A takž i sjednal to chtě tu dievku za jednoho pána jménem Bergov dáti, jenž tehdy s jeho strany bieše a jemu slúžieše, s ní slibuje dobré věno dáti. To když dievka ta vzvěděla, smutná jsúcí násilně velmi přěd tiem Jindřichem, jenž země vladnieše tehdy, mluvila a řkúci takto: „Chceš-li mě spravedlivě vzdáti podlé práva, nečiň mne pohoršenějšie v mém pokolení, neb takto nepohoršujíc mému rodu. Ale tak sě mnú učiň, jakž by slušalo mému pokolení, anebo nech, ať v zákon
